Babouci - nejstarší jihočeská dechovka » Historie
Nejstarší historie
Období kapelníka Václava Rožbouda z Němčic
Období kapelníka Františka Petrácha z Čakova
Období kapelníka Petra Shýbala z Lišova
Tři zastavení za našimi předky
Někteří bývalí muzikanti
Období kapelníka Václava Rožbouda z Němčic
V roce 1968, v roce stého výročí nepřetržité existence Babouků, byl do jejich čela postaven dosavadní hráč tenoru Václav Rožboud z Němčic. Hrál původně u vojenské kapely v Českých Budějovicích. Pocházel ze staré muzikantské rodiny: děda sloužil v kapele rakouské armády v Itálii, otec také hrál ve vojenské muzice císaře pána - a Václavovi oba synové Milan a Václav jsou rovněž muzikanti...
"Tady u nás je muzika v lidech zakořeněna, dědí se z pokolení na pokolení. Bývaly tu celé muzikantské vesnice..." (vzpomínal Václav Rožboud).
Kapela si stále udržovala svůj osobitý styl a vracela se k tradičním zpívaným kouskům přesto, že tu docházelo - jako u všech muzik - k odchodům a příchodům nových hráčů. Objevovala se tu jména Františka Mikeše, Milouše Stropka, Ladislava Lippa, Františka Herdy, Zdeňka Kabourka, Stanislava Vojty, Eduarda Lehečky, Josefa Šafáře, Františka Babického (ČB) a Jaroslava Nuska, bratří Kučerů (Prachatice), Františka Matouška (ČB) a jiných a jiných. Babouci hráli a hrají tradičně v obsazení jedenácti hudebníků - mají však některé nástroje zdvojené, aby byla záloha za ty, kteří v den hry mají povinnosti v zaměstnání, vždyť Babouci mají těch volných večerů velmi málo. A jako dříve, i dnes hrají na bálech, poutích i posvíceních, na svatbách i na koncertech, příležitostně je můžeme vidět i na pohřbech. V Budějovicích také, když se pořádá na závěr plesové sezóny muzikantský bál, nemohou písničky Babouků chybět.
"Na způsobu vaší kapely mne nejvíce zaujalo právě to, že hrajete právě tak, jak se hrávalo dřív. Ten starodávný způsob hry je pro posluchačův sluch velmi působivý. Rozradostňuje, dojímá, utěšuje. A je-li člověk dlouhodobě nemocen, jako je tomu u mne, je takový poslech dvojnásob účinný, přináší mi alespoň na chvíli odpoutání se od fyzických útrap, pomáhá nemyslet na bolest, i když jsou dny a chvíle, které nejsou takřka k vydržení. Opravdu zvláštní pohoda, vzácná a dnes už jen zřídkakdy prožívaná... Je poměrně značný počet dechových hudeb, které má člověk možnost slyšet. Ale jen poskrovnu je těch, jež zcela zaujmou. To jsou ty, v jejichž tónech není ona řemeslná rutina i oficiální strohost až přímo studenost... Zaujmou ty, v jejichž podání lze neomylně poznat a cítit uměleckou přirozenost,
opravdovost a láskyplně horoucí srdce ..." (M. Šebele, Brno)
Babouky znají nejen účastníci jejich her, posluchači jejich koncertů a písniček, ať už na pódiu či v rozhlase nebo v televizi. Silvestrovský pořad roku 1979 "Na píseckej silnici" se tolik líbil, že jej Československá televize několikrát opakovala. Babouky jste mohli vidět a slyšet už v roce 1968 v cyklu "Na slovíčko, občané", i v televizním pořadu o Strakonicích. Už od samého počátku pořádání známých výstav Země živitelka v Českých Budějovicích se dosud žádný ročník výstavy bez Babouků neobešel. V Pivovarské zahradě, kde vystupují, se vždycky shromažďují jejich příznivci už dlouho před tím, než dojde na Babouky řada.
"Pracuji již 24 roků v ČSAD Počátky jako řidič autobusu... Zavítali jsme na Zemi živitelku do Pivovarské zahrady a společně sledovali vystoupení dechovek. Náš obdiv si získala nejstarší jihočeská dechovka Babouci. Jejich způsob hry a šumavské písničky z nich dělají jedinečný a neopakovatelný soubor. Sóla, která hráli na křídlovky kapelník Rožboud se svým synem, to je muzikantská báseň" (J.Šindelář, Počátky).
Bohatá je zájezdová činnost Babouků. Veliký kus Čech i Moravy zná jejich zelené vesty s nášivkou pavouka a jejich hru. Lidé se těší na jejich vystoupení; nejvíce asi v Kališti u Horních Dubenek na Jihlavsku. Tady totiž byl v roce 1986 založen první "Klub Babouků". I klubové razítko na to mají. Jihočeskou dechovku přinesli do Kaliště někdy v padesátých letech křenovičtí Mugraueři. Hostovaly tu i jiné naše dechové soubory, ale teprve Babouci se tu tolik zalíbili, že sem byli pravidelně zváni... Když přijeli Babouci do Kaliště - domácí lidé tu své obci říkali Baboukov - to se tu sejdou snad všichni z obce i z širokého okolí, že kulturní dům nestačí. Prvními propagátory Babouků byli Josef Půlkráb a Jan Novotný. A když byl založen Klub, předsedkyní se stala vedoucí pohostinství Anička Družkovská a tajemníky Josef Půlkráb a Jaroslav Hájek. Ti také organizují (již bohužel bez J. Půlkrába) různé zájezdy do míst, kde Babouci hrají, a starají se, aby i batelovští, mrákotínští, pelhřimovští i ti z Horní Cerekve, ale i ze Slavonic u Jarošova nebyli o muziku Babouků ošizeni. A tak odtud slyšíme:
"Když Babouci hrajou, jako by mě kdosi milý hladil. Jejich muzika sbližuje lidi... a dělá je schopnější vnímat dobré stránky života a hlavně chtít něco pro život udělat ..."
Ale Babouky znají už i za hranicemi naší vlasti - několikrát hráli na dnech družby v bývalé NDR, v roce 1967 účinkovali v Belgii na Mezinárodním festivalu dechovek v Knoke v pořadu zvaném Karusel - a hráli samozřejmě prim. Pořad natáčela belgická televize a zájezd se musel nakonec oslavit malým koncertem na československém velvyslanectví v Bruselu. A v Rakousku na bále, kde hráli, jeden invalida byl jejich hrou tak stržen, že celou noc na naše melodie tancoval o berli a moc prý litoval, když byl konec. Bylo půl páté ráno. Jenže už před osmou naše Babouky budili, že dole v sále je plno lidí a že už chtějí zase hrát. Tak se hrálo a navázalo se hezké přátelství s jednou štajeráckou dechovkou ...
S laskavým svolením p. Františka Řeháka
čerpáno z knihy "BABOUCI" - nejstarší jihočeská dechovka.
Vydalo Městské muzeum v Týně nad Vltavou v roce 1989.