Admin Babouci

Návštěvnost: 00897930


Babouci - nejstarší jihočeská dechovka » Historie

česky deutch english

History of the band

Jouzíci na slavnosti Pošumavské jednoty v Mičovicích roku 1900 In Nemcice, in the heart of Netolice district in the 60s of the 19th centurythere was a school teacher and headmaster Jan Votava. He made some side money teaching the wind instruments. He taught them well. Later, some of his pupils played in military bands; others became famous circus musicians andtheir art took them far away from home. As a lot of other migrants fromSouth Bohemia, Jan Votava left his beloved, but poor land and went toAmerica, where he hoped to find better life. He left his brass "Turkish"music here and his best pupil Josef Prener, who came from Nemcice, took it up in 1868. As Josef was called Jouzík he named his band Jouzíci.

It was the so-called "music for gentry" - by contrast, to the music till that time was either of the "country" piping or percussion. It had the following instrumentation: Eb clarinet, Bb clarinet, Bb tenor, I and II Eb trumpets and F bass. Prener played Eb clarinet (people called it "short"). The new thing about his band was they were reading music, not just improvising or playing by heart. There were experienced musicians from the Netolice district playing in the band and it was very popular in the broad neighborhood.

Soon after Jouzíci band was established, excellent musicians Matej Baboucek and Matous Baboucek (called "Babouci" according to the name of their house in the village) from Dubné joined it. They had just come back from the army and did not stay with Prener long. In 1875 they organized their own band, which fully replaced Jouzíci and became its direct continuer. It was at that time when the people started to call the band BABOUCI. As Babouci were musicians by avocation they soon found the support in the musicians Jan Novotny and Kaspar Cihlár from Nemcice. Other musicians from the area soon joined the band. The band grew from 7 to 11 musicians.

They played mostly at country hops. As the entrance money was not paid and musicians did not receive any pay, they had a habit to stop playing in the iddle. They "stopped" at some of the dancers who had to put some money to the plate. Then music and dancing went on.

As it happened to village bands not all musicians played regularly with Babouci and this did not bring along the music. As Babouci were interested in the good name for their band they were looking for a permanent "cast" as it was said. They found it - this kind of band was very much in demand. The quality of Babouci grew again and in the district they said that the one who played for Babouci was an "honest musician". Almost for twenty years Babouci played in a permanent cast, but as musicians aged and then "went directly to heaven", new, young players came to the band in 1894. Among them, for instance, there was an excellent bugleman Matej Krejcí from Vcelná, as well as Josef Moucka from Cakovec and at the turn of the century Frantisek Lajer from Habrí, who got married to a girl from Dubné. Most of the Babouci musicians were brickmasons and peasants. As for the uniforms for playing they had similar uniforms, later on they also wore the military caps as one can see in the Ales's pictures of country musicians. About 1900 the founder of the band Matej Baboucek and two other players left the band. They gave place to the sons of Matej Baboucek, Jan and Vojtech, as well as the talented Eb trumpet player Josef Placer from Cakov. Although there were other changes and a generation change in the band - and not once - the style of the music, tuning and instrumentation were the same. It was not necessary to introduce Babouci when they played somewhere as everyone could recognize them from afar. Today it is still the same.

The tradition of the band was to play and sing mainly the folk songs and musical pieces of South Bohemia; they did not have solo singers, all the musicians not only played, but sang. The musical phrases of a song took turns with the solos of the instruments (now it is the same) - after the first phrases there was a clarinets solo, after the second phrase - the one of the flugels, and after the third phrase - of the tenors. The audience sang with them. And now when Babouci accept new members to the band they require not only to master a musical instrument, but also to be able to sing well.

When they start playing Kubata or Zbudov waltz you feel as if you really went along the dams of the ponds of Blatná, along the Soudny stream somewhere to the Vomácka bastion, and as if you spoke to some of the characters of the Klostermann's novel "Mists on the Swamps". You feel as if you would meet Kubata himself or would hear the words of the sincere love of Vojta Hríbek and Apolenka Potuzákova. The countryside of Zbudov still witnesses its poetry and secrecy which can be understood only by a sensitive soul that flugels and tenors invite a sweet dream.

Kapela Václava Rožbouda staršího z dvacátých letAs the music of Babouci was very popular they soon could hardly receive all invitations they had. When they played at a village wake, at a wedding party, carnival or just at a lovely moment they said it was not a place to sit in a pub, there was no place even at the bench for old women (called the "bank", as they discussed the others there). Babouci could not only play and sing well, they were able to bring the ease and to entertain.Kapela Václava Rožbouda staršího z třicátých letOld people still remember how they all made ears of their handkerchiefs, how they played under the table and while playing went among the dancers and went out to the balcony, only the drummer stood at the "loft". Their name soon became famous abroad the South Bohemia too. In 1927 the famous actress Marie Svobodová from Dubné (who at the end of her life played in the South Bohemian theatre in Ceské Budejovice) invited them to Prague to play at an old Bohemian wedding party. The best man was the famous "showman" and singer Jan Hakl-Slavícek from Kvítkovice.

Kapela Václava Rožbouda staršího z třicátých let An important year in the life and work of Babouci was 1935. The brickmason and born musician Jan Ferebauer from Dubné, who was called "Shamble", became the band leader. He was the band leader till 1962. He managed to bring the best musicians - Eb clarinet player Jakub Spaninger from Dubné, Vít Postl from Stupné and again the members of the Babouceks family - Jan's son Václav and after the war Vojtech's son, whose name was also Václav - and so Babouci grew younger again thanks to the blood of other Babouceks. At that time other new names appeared, namely Jan and Josef Moucek from Cakov, Stanislav Vojta, Josef Nasinec and then Barta, Frantisek Pach (Es trimpeta), Stanislav Borovka from Nová Ves u Brloha (bass) and then his namesake from Ceské Budejovice (clarinet), Josef Sabatka...

During the occupation, country hops were mostly forbidden. However the concerts were still allowed to keep the spirit of people. Babouci went to play in the villages, it goes without saying that they beat the hoof or cycled, rain or shine...Babouci v Chotýčanech na pouti v padesátých letechDoba nacistické okupace skončila a lidé se probudili ze zlého snu a z ještě horší skutečnosti. Už se zase smělo žít, radovat se a tančit, a tak Babouci začali zas hrát k potěšení a zábavě těch, kteří ta zlá léta přežili. V roce 1947 už se o nich opět ví široko daleko, jsou zváni k tancovačkám, hraní při zakládání družstev a ke schůzím, na posvícení, k masopustům ...

The time of Nazi occupation was over and people awoke from the ghastly dream to a reality which was even worse. People could live, be happy and dance, and therefore Babouci began to play for pleasure and enjoyment of those who survived. In 1947 they were again famous far and wide; they were invited to hops, to play on the occasion of co-operatives foundation and meetings, at village wakes and carnivals...

Krumlovské aleje On Cathern in 1947 (this is the day of a "musicians' turnover", a transfer point as we would put it now) Voytech Baboucek left and all-round musician from Nemcice, twenty-three-year-old tenor-player Václav Rozboud, who later became the band leader of Babouci, came to the band. However, we are still at the time when the band leader was Jan Ferebauer. It was the time when Babouci became members of ZK ROH (trade-union organization club) of the Czech radio in Ceské Budejovice; then they passed to the Town's cultural centre in Ceské Budejovice and finally found their home roof in ZK ROH of the South Bohemian paper works in Ceské Budejovice.

During the time when Babouci were the members of ZK ROH radio they began to participate in the radio broadcasting from Ceské Budejovice and from Prague. At that time for the programme needs mostly instrumental music without singing was recorded. There were a series of composers and arrangers - J. Novácek, J. Drobílek, J.Beneda and Kubes. The radio musical editor Miroslav Vaverka relished, that Babouci were really a first class band, good to work with and reliable... Those old records, i.e. Spring Flowers, A Bunch of Memories and In the Green Wood are evergreen records. It is proved by the letters, which have been sent to Babouci and radio:

Each time when Babouci play in radio we sing in chorus together with them, as we know their songs almost by heart. (J. Stejskal, My to u Rokycan)

We like listening to you very much, both in radio and at the events, in the exhibition area and in the coppice of Ceské Budejovice. Therefore today we would like to thank you for all your beautiful songs, for those nice moments with your music. You deserve gratitude and appreciation because you diffuse peaceful mood and successfully continue the hundred-year-old tradition of Babouci and enliven those beautiful people's songs that we like so much. We wish that you played as well as you play now, that you were always a good band and we are waiting for you new songs (workers of pencil factory KOH-I-NOOR in Ceské Budejovice) At that time Babouci were famous in Prague as they introduced themselves in Lucerna together with the brass band of Mugrauers from Krenovice.

The latest history

Babouci z šedesátých let In 1968 it was the hundred anniversary of the continuous existence of Babouci. In that year Václav Rozboud from Nemcice, who used to be its tenor player, became the bandleader. He also used to play in the military band of Ceské Budejovice. He came from a very musical family, his grandfather served in a band of the Austrian army in Italy, his father played in the military band of the emperor and his both sons Milan and Václav are musicians too.

"Here the music is engrained in people; we inherit it from generation to generation. There used to be whole villages of musicians," - recollected Václav Rozboud.

Babouci na svatbě v malé partii The band continued to maintain its own individual style and returned to the traditionally sung pieces although it happened (as it happens to any band) that some players left the band and new players joined it. Here the names of Frantisek Mikes, Milous Stropek, Ladislav Lippa, Frantisek Herda, Zdenek Kabourka, Stanislav Vojta, Eduard Lehecky, Josef Safár, Frantisek Babicky (from Ceské Budejovice) and Jaroslav Nusek, Kucera brothers (from Prachatice), Frantisek Matousek (from Ceské Budejovice) and a lot of others appeared. Babouci have been playing traditionally in the eleven musicians - however they have some of the instruments doubled in order to have the substitutes for those who must be at work at the time the band plays, as Babouci really have very few free evenings. And as before they play at the balls, fairs and wakes, wedding parties and concerts, sometimes one can see them at funerals. In Ceské Budejovice at the end of ball season the musicians' ball is held, it cannot do without the songs of Babouci either.

Sedmdesátá léta "The feature of your band's manner which impressed me most of all was the fact that you really play as it used to be played. This old-fashioned manner of play is very impressive for the listeners. It amuses, makes you lyrical and comforts you. And when a person has been ill for a long time (and this is my case) listening to such music is twice as effective, as it disengages you from your physical hardships and helps you not to think about pain, although there are days and moments which you almost cannot endure. Really, special comfort, rare and seldom experienced now. There are a lot of brass bands one can listen to, but those, which really engross you, are few. The ones who have in their tones not only the craftsmen's routine and official severity, almost coldness. One can unmistakably recognize the artistic genuineness, seriousness and tender flaming heart" - (M. Sebele, Brno).

Babouci are familiar not only to the participants of their playing, the listeners of their concerts and songs, ether onstage or on the radio and television. The New-Year's Eve release in 1979 called "On the Road of Písek" was so popular that the Czechoslovakian television repeated it several times. You could see and hear Babouci in 1968 already, in the cycle called "For a word, Citizens" as well as in the television programme about the town of Strakonice. From the very beginning of the famous agricultural show "Zeme zivitelka" in Ceské Budejovice there has not been a year without Babouci. Their fans gather in the garden Pivovarská, where they perform, much before their turn comes.

"I've been working for 24 years in the carrier company CSAD in Pocátky as a bus driver. We visited "Zeme zivitelka" and listened to the performance of the brass bands. We were filled with admiration for the oldest South Bohemian brass band Babouci. The way they play and the songs of the Bohemian Forest region make them a unique and inimitable group. The solos, played on the bugles by the band master Rozboud and his son, were the poetry in music" (J. Sindelár, Pocátky).

Kaliště 1988 The tour life of the band is very rich too. The large part of Bohemia and Moravia knows their green jackets with the spider stripe and their playing. People are looking forward to their performances; especially in the town of Kaliste u Horních Dubenek in the Jihlava district. There, in 1986 the first club of Babouci was set up. They even have the club seal. The South Bohemian brass band was brought to Kaliste in 1950s by the Mugrauers from Krenovice. Other Czech brass bands also visited that place, but it was the Babouci band which caught people's fancy and was regularly invited. When Babouci come to Kaliste - the locals call their community Baboukov - the cultural centre is not big enough as it seems that all people from the community and the broad neighbourhood gathered to listen to them. The first propagandists of Babouci were Josef Pulkráb and Jan Novotny. When the club was set up, the head of the local catering facility Anicka Druzkovská became the chairwoman and Josef Pulkráb and Jaroslav Hájek became the secretaries of the club. They organize (unfortunately now without J. Pulkráb) the tours to the places, where Babouci play and take care that the people of Horní Cerekev, Slavonice and Jarosov are not deprived of the pleasure to listen to the music of Babouci. And so we hear from there:

"When Babouci plays it is as if someone dear to you caressed you. Their music draws people together. and makes them more receptive of the good things of life and in particular willing to do something for life."

Babouci are known abroad too. They played for several times during the Friendship days in the former German Democratic Republic, in 1967 they participated in the International festival of the brass bands in Knoke in Belgium in the programme called "Merry-go-round" and it goes without saying that their play was smashing. The programme was shot by the Belgian television and the tour was marked by a small concert in the Czechoslovakian embassy in Brussels. Once in Austria at a ball, where they played, there was an invalid, who was so much ravished by their playing that he danced on his crutches to our melodies all night long and was said to be very much upset, when the ball was over. It was at half past four in the morning. However it was not eight when our Babouci were awaken and told that there were a lot of people in the hall, who wanted them to play again. So they played and stroke up a great friendship with one of the brass bands from Steiermark.

By the graciously given consent of Mr. Frantisek Rehák drawn from the book "BABOUCI - the oldest brass band of South Bohemia" published by the Town's Museum in Tyn nad Vltavou in 1989.


Babický FrantišekII. křídlovka - narodil se v Chyšné u Košetic na Pelhřimovsku dne 3.2.1949. Od svých pěti let chodil k tatínkovi na housle a od deseti let navštěvoval místní mládežnický orchestr, kde hrál již na trumpetu. Studovat František odešel do Českých Budějovic na SZTŠ - obor mechanizační (shodou okolnosti, stejně jako pozdější kolega u baboucké křídlovky-Honza David),kde odmaturoval v roce 1968. Během studií se zdokonaloval hře na trumpetu v lidové škole umění u známého českobudějovického učitele hudby, pana Jana Bezpalce. V té době byl také zakládajícím členem skupiny AKCENT (r. 1966). Vojenskou základní službu (ZVS) odsloužil v Českých Budějovicích u Posádkové hudby, pod taktovkou legendárního muzikanta a skladatele-Járy Voříška (r.1968-1970). Po vojně nastoupil na křídlovku do drážní kapely ke kapelníkovi J.F.Nýdlovi (hudebník a skladatel). Do kapely BABOUCI nastoupil v roce 1973 a platným křídlovákem a zpěvákem, byl až do roku 1997 - což je plných 24 let. Po odchodu odehrál spoustu svateb s malou kapelou Fr.Liebla z Dubného. V poslední době si prošel i některými zdravotními problémy, ze kterých se zdatně zotavuje a se svou ženou se těší ze třech dětí a šesti vnoučat v panelákovém bytě v Českých Budějovicích na sídlišti Vltava.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Babický FrantišekBabický FrantišekBabický FrantišekBabický František
Babouček Václavbaryton
Babouček Václavbastrumpeta
Babouček Vojtěchbaryton
Bárta JosefEs trumpeta
Beránek FrantišekII. křídlovka
Borovka Stanislav (ČB)B klarinetBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Borovka Stanislav (Nová Ves)bas - bydlel u lesa v Nové Vsi o BrlohaBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Brůžek Karelbicí
Chmelík Františekbastrumpeta
David JanNástroj: křídlovka Babouci: od r. 1981-2016 Životopis: narozen: 7.12.1944 Školy: SZTŠ - mechanizační Zaměstnání: JČ Cihelny Dolní Bukovsko; Soukromý zemědělec Hudba: LŠU Týn n/Vltavou Zvs: Ostrov n/Ohří, řidič-opravář Manželka: rozvedený Děti: Radek, Pavel (+2 vnuci) Zájmy: hudba, zemědělství, historie, řeči, cestování, četba Spojení: Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Drobílek Jiřítenor-baryton-umělecký vedoucí-dlouholetý člen Jihočeského divadla, hudebník a skladatel. Bydlel v Českých Budějovicích v ulici Plzeňská.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Hála VáclavB-klarinet - narozen 24.1.1971 a dnes žije v JankověBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Herda František(29.5.1925–21.11.2009) Narodil se v Petříkově u Českých Budějovic 29.5.1925. Během války byl jako malý kluk v severní Itálii. Vyučil se zámečníkem a pracoval dlouhá léta v závodě Motor v Českých Budějovicích a hrál aktivně fotbal. Během života vyhrával v několika dechových kapelách, například s panem Kubíčkem, s panem Kubatou, ale také působil jeden čas ve vojenské kapele a jako zdatný klarinetista zaskakoval i v dalších kapelách. U Babouků vystřídal muzikanty Šabatku a St. Borovku a společně se Zdeňkem Kabourkem vytvořili novou dvojici klarinetistů. Společně se také zúčastnili zájezdu v roce 1964 do Rakouského Lince (Linz). Na tuto dobu mohou ještě dnes (a společně se mnou i zavzpomínali) například bratři Milan a Václav Rožboudové, Jaroslav Hrubeš, František Babický, Jan David, Jan Švarc, Zdeněk Kříž, a nebo také Jan Löffler. Zavzpomínal také tehdy mladý Jirka Mareš, který ho občas zaskakoval na postu Es-klarinetisty. Muzika a sport ho zajímali až do konce života a neustále se s kamarády scházel a docházel za nimi i z Domova pro seniory Máj v Tylově ulici. Tento nový domov si vychvaloval a po smrti manželky (Milady) začal i hodně cestovat po vlastech českých. Zemřel 21.11.2009. Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Herda FrantišekHerda FrantišekHerda František
Jáchym Františekbaryton-dlouholetý štimkolega V.Rožbouda (1925)-dlouholetého kapelníka. Hrával s Babouky už před Lippem a po Lippově infarktu se opět k Baboukům vrátil zpět. Bydlel v rodinném domku v Kněžských Dvorech (kde stále bydlí jeho syn František) a pracoval až do důchodu v tehdejším n.p. Motor České Budějovice jako zásobovač (v Motoru také pracoval Fr.Mikeš). Fanda byl veselé a kamarádské povahy, a nikdy žádnou legraci nezkazil. Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Josef Prenerprvní kapelník -tehdy pod názvem Jouzíci
Kabourek ZdeněkKlarinet B - vyučen elektrikářem a dlouhá léta až do důchodu pracoval u Stavebního podniku města České Budějovice, jako mistr divize elektro. Se svou rodinou bydlel v rodinném domku na Pražské ulici proti n.p. Budvar. U Babouků byl dlouhá léta nerozlučným štimkolegou Fr. Herdy. Důchod si užíval většinou na své chatě na Lipně, kde vášnivě rybařil, a okolním chatařům dělal na jejich chatách elektrorevize. Bohužel si této zasloužené důchodcovské pohody příliš neužil. (Ze vzpomínek Františka Babického).Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Kantor FrantišekEs-trumpeta - narodil se ve Vitíně,a vyučil se v Kraslicích opravářem hudebních nástrojů, kde si také dodělal maturitu (stejně, jako dnešní kapelník Petr Shýbal). Pracoval v Č.Budějovicích jako opravář hudebních nástrojů a později jako vedoucí prodejny hudebních nástrojů U Černé Věže (po J.Votavovi-předchozího vedoucího prodejny Československé hudební nástroje Hradec Králové). Původně bydlel v ulici, která vede z náměstí kolem Baťi a později si postavil dům v Suchém Vrbném (tehdy se ještě vše stavělo svépomocně a tak, kromě jiných, mu chodili na stavbu pomáhat např. Franta Babický i Franta Mikeš). V tomto domě později otevřel i vlastní prodejnu hudebních nástrojů a nástroji z Kraslic zásoboval všechny muzikanty od Babouků. Se svou první ženou Ingrid měl syna a dceru (druhá žena se jmenuje Eva). Pohřeb měl Franta na Otýlii a hráli mu Babouci.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Kapoun JindřichBicíBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Kučera MilanEs trumpeta - narozen v Prachaticích 1.10.1966. S Babouky začínal hrát v roce 1984. Když začal dojíždět za prací do Německa, tak musel své hraní ukončit. Dnes již nehraje a žije v Prachaticích.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Kučera Václav B klarinet - narozen v Prachaticích 28.5.1960 a zemřel náhle ve svých 52 letech, 20.10.2012, také v Prachaticích. U Babouků začal hrát v roce 1982-3 a stejně jako jeho bratr přestal při dojíždění za prací v roce 1993. Začínal nejdříve na B klarinet s Es klarineťákem Fouskem, pak také zažil Frantu Matouška s kterým hrál na Es-klarinet a jako posledního kolegu u Babouků zažil dnešního kapelníka Petra Shýbala (Es-klarinet).Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Kučera Václav
Lehečka EduardEs trumpeta - narozen v r.1924 a bydlel v ulici M.Školské (jeho syn Eda, bydlí v ulici V.Talicha,kterému děkuji za dodání fotografií do našeho babouckého archívu). S Babouky hrál Eda Lehečka v osmedesátých letech. Pracoval dlouhá léta jako školník v základní škole v ulici Rudolfovská, kde měl také přidělený školní byt. S "žesťovým kvartetem" doprovázel nebožtíky na poslední cestě.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Lehečka EduardLehečka EduardLehečka Eduard
Lipp Ladislav baryton - působyl u Babouků v mezidobí Františka JáchymaBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Löfler Jan B klarinet - narodil se 20.7.1930 na Moravě a dodnes žije se svou ženou v Českých Budějovicích v ulici K.Chocholy. Dlouhá léta byl prvním klarinetistou v Divadle České Budějovice a také hrál s dechovou hudbou BUDVARKA. Jeho koníčkem je rybaření a myslivost.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Löfler Jan
Matoušek František B klarinet - narodil se 8.2.1945 a zemřel po těžké nemoci 14.2.2002. narodil se jako prvorozený syn manželům Matouškovým ve Chvalešovicích na rodinném gruntu a hostinci č.p.5. Měl další bratry, kteří se také věnovali a věnují hudbě - Antonína, Jana, Stanislava a Václava. První hudební začátky získával ve Vodňanech u učitele Václava Veselého a dále na hudební škole v Chrudimi a pana Prášila, kde absolvoval SOU mechanizační. Na vojnu odešel v roce 1964 k posádkové hudbě letectva v Hradci Králové. Po návratu z vojny si založil rodinnou kapelu "Junior", která byla ve své době velmi oblíbená v celém kraji. Tehdy hráli ve složení 2 saxofony, 2 trumpety, pozoun, bicí a harmonika. V roce 1968 odešel za svým bratrem Antonínem (trumpeta a dnes ještě i harmonika) k dechovce Budvarka, kde hrál s Fr.Čermínem, St.Borovkou, K.Vlkem a dalšími. Dále František hrával také ve Skalačce a nebo ve Vltavěnce K.Ferebauera. Později, kdy vyhrál konkurz na vedoucího firmy v Německu, musel hudby zanechat a věnoval se jí pouze na rodinných oslavách. František byl výborný muzikant a mezi přáteli byl velmi oblíbený.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Matoušek František
Mikeš FrantišekI. křídlovka - nar.r.1930-zemřel v pátek 3.6.2016. S kapelou hrál v 60. a 70. letech za kapelníků Šabatky a Rožbouda, v ČRo ČB natočil mnoho nezapomenutelných snímků (V údolí malá chaloupka, Jihočeská náves, Když jsem já šel včera večer z hospody a také mnoho orchestrálních skladeb). Účastnil se např. i slavného zájezdu do Belgie žil v Českých Budějovicích v ulici Čechova a naposledy navštívil Babouky 29.1.2011 na bále na Borku (viz foto). František Mikeš se narodil ve Střížově u Strážkovic a snad celý život pracoval jako seřizovač v n.p. MOTOR v Mladém "skůtrárna". V polovině sedmdesátých let odešel Fr. Mikeš do českobudějovického tanečního orchestru "Koh-i-noor". O rok dříve do stejného orchestru odešel i Miloslav Stropek.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Mikeš FrantišekMikeš FrantišekMikeš František
Moučka JosefII. křídlovka
Našinec Josef II. křídlovka
Návara JanNávara Jan (6.8.1937) Přestože se narodil v Praze, tak mládí prožil v Křeči u Tábora. Jeho otec učil na vsi hře na housle, ale bohužel zemřel velmi brzo, takže svého syna Honzíka nestihl hře vyučit. Honza však nelenil a chodil do houslí již od svých šesti let a celkem přehrál dvanáct sešitů Malátovy školy. Od dvanácti let se sám učil na křídlovku, ale když nastoupil na průmyslovku v Hranicích na Moravě a založili zde malou sedmičlennou dechovku, tak v partě nechyběla křídlovka, ale tuba. Honzovi nezbývalo nic jiného, než se na ni přeškolit. Tento okamžik se mu stal muzikantsky osudným a tubu již do dnešního dne neopustil. S malou kapelou z dřevařské průmyslovky se dostal až na ústřední kolo lidové tvořivosti, kde vzniklo velké přátelství s králem moravské polky Antonínem Žváčkem, který Honzu Návaru navštívil i v Českých Budějovicích, kde se svojí ženou Boženou společně žije již 40 let. O tom, že byl Honza zdatným tubistou, svědčí jistě i to, že od roku 1967 hrál dvě sezóny v Jihočeském divadle, kde byl ovlivněn klasickou hudbou, a tak dal synovi jméno Dalibor (podle opery B. Smetany) a dceři Šárka (podle symfonické básně z cyklu Má vlast od B. Smetany). Při vyjmenovávání nástrojů nesmím také zapomenout na Honzovo bravurní ovládání harmoniky. Kdo byl přítomen oslav jeho sedmdesátin před pěti roky, mohl si tuto hru vychutnat při doprovodu duetu, který nám zazpíval se svojí manželkou. Věnovat Honzovi náš nosič je, myslím, velice příhodné, protože za svůj hudební život, kdy 32 let byl neodmyslitelnou součástí jihočeské BUDVARKY, natočil cca 500 lidových písní v Českém rozhlase a na hudební nosiče. Natáčel také pro Českou televizi, kde potkal mnoho osobností. Dodnes vzpomíná na společná setkání například s Jaroslavem Šterclem, Vladimírem Menšíkem nebo s Felixem Holzmannem. Dodnes dokáže přeříkat vtipné scénky těchto velikánů našeho českého humoru. Při těchto natáčeních vznikla další vášeň, kdy stačil nasbírat tři velké sešity fotek i s podpisy. Svoji sběratelskou vášeň projevil také jako filatelista anebo při sbírání pivních tácků. S jihočeskou Budvarkou navštívil téměř všechny státy Evropy, s hudbou se nejdále dostal do Ameriky. S Babouky byl letos ve švýcarské Asconě a v roce 2003 jsme společně absolvovali zájezd do Belgie a do Rakouska. Během 12 let u Babouků natočil Honza Návara na dvanácti nosičích přibližně 150 písniček, několik DVD a pořadů pro Českou televizi. V posledním roce také s Babouky točil pořady pro televizi Šlágr. Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Návara JanNávara JanNávara Jan
Novák VáclavBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Nusko JaroslavI. křídlovka - žije v Českých Budějovicích v ulici J.Opletala. Do kapely Babouci nastoupil po odchodu Miloslava Stropka a následně i Františka Mikeše. Stal se tak křídlováckým kolegou Františka Babického na pět muzikantských let, kterého následně vystřídal první křídlovák Jan David z Popovic u Dolního Bukovska, který je stále aktivním členem nejstarší jihočeské dechovky BABOUCI.
Pach František Es trumpeta - jak nám vždycky říkal, zažil obě světové války. U muzikantů byl znám, jak vynikající sluchař s citem pro třetí hlasy. V Českých Budějovicích bydlel v Panské ulici.S Babouky začal hrát, ale potom přešel k Budvarce, kde hrál několik let s Ádou Školkou. Po Budvarce se ovšem opět vrátil k Baboukům, kde hrál až do konce svého hudebního a bohužel krátce na to, i do konce svého pozemského života.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Pach František Pach František
Postl Vít bas
Rožboud Stanislavheligon-(9.srpen 1931-26.10.2014). Celý život strávil v Němčicích, odkud vyjížděl za prací a na muziky se svým heligonem. Vyučil se zedníkem a ve zralém věku pracoval jako cestář na Netolicku. Od mládí vyhrával s Jardou Hrubešů z Netolic, pak k sobě přizvali ještě několik muzikantů (např. Jardu Tesaře a Václava Nováka) a založili mladé Babouky. Z tohoto seskupení pak vznikla Netolička (původní Netolička), kterou již řídil právě Sláva Rožboud. Po odchodu z kapely začal hrát u svého bratra Václava u Babouků, ale neboť ti tehdy bas měli, tak hrál na bastrumpetu. K heligonu se vrátil po příchodu Milana Rožboudů (1976) a střídali se na postu tubisty se Stanislavem Borovkou. Stanislav (Sláva) vydržel u Babouků až do konce svého aktivního muzicírování. Celou dobu však vedl ještě pohřební partu, s kterou ještě několik let vyhrával.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Rožboud StanislavRožboud Stanislav
Rožboud Václav ml.baryton-ale také tenor a nebo bastrumpeta/pozoun, (syn dlouholetého kapelníka Válava Rožbouda). Do výčtu hudebních nástrojů, musíme přidat i hramoniku. Hrával po boku svého otce Václava a odešel od Babouků, aby si založil vlastní kapelu ŠUMAVANKU, kde dodnes dělá kapelníka a je rovněž platným hráčem na tenor a zpěvákem. Pro svou kapelu rovněž upravuje lidové písně a se svou ženou, Jiřinou, žije stále v Němčicích u Netolic.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Rožboud Václav st.tenor (kapelník, nar.8.7.1925, †25.9.1998)- do čela Babouků, byl postaven v roce 1968, v roce stého výročí nepřetržité existence Babouků, dosavadní hráč tenoru Václav Rožboud z Němčic. Hrál původně u vojenské kapely v Českých Budějovicích. Pocházel ze staré muzikantské rodiny: děda sloužil v kapele rakouské armády v Itálii, otec také hrál ve vojenské muzice císaře pána - a Václavovi oba synové Milan a Václav jsou rovněž muzikanti... Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Rožboud Václav st.
Růžička Tomáš bastrumpeta
Šabatka Josef Es klarinet - býval vojenský muzikant a v šedesátých letech dělal Baboukům kapelníka Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Šafář Josef Es trumpetaBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Schwinger MiroslavTenor - narodil se 3.9.1973 v Jámě u Mičovic (PT), kde také dodnes žije se svou ženou a dětmi.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Schwinger Miroslav
Šíma Stanislavautorizovaný stavitel-(*28.4.1938-†19.2.2009). Narodil se v Čeřejově u Trhových Svinů, poslední bydliště měl v Českých Budějovicích v Suchém Vrbném. S Babouky hrál od srpna 2000 až do své smrti a velice zručně zastupoval na bastrumpetu, ale také na baryton a na tenor. Vedle projektové činnosti a hry s Babouky ještě stíhal hrát v pohřební muzice v Č. Budějovicích a okolí. Své hudební krůčky začal v lidové škole hrou na housle a později se učil hře na křídlovku, tenor a heligonku u Ády Kubaty. Od roku 1959 až do roku 2000 hrál v Iglovance českých Budějovic, přičemž posledních 28 let byl jejím kapelníkem. Mezi tím si odskočil na vojnu k posádkové hudbě v Bratislavě 1957-1959). Po základní škole nastoupil na vyšší stavební průmyslovku v Táboře a Českých Budějovicích, což zúročil ve firmě KOH-I-NOOR - v projektovém středisku, kde pracoval celých 38 let (1960-1998). Po odchodu do důchodu si založil vlastní projektovou kancelář. V jeho bohaté činnosti ho podporovala rodina s manželkou Aničkou, synem Stanislavem (obchodní příručí v Rakousku) a dcera Jana (učitelka základní školy Suché Vrbné).Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Šíma StanislavŠíma StanislavŠíma Stanislav
Španinger JakubEs klarinet
Stropek Miloslav(18.4.1924-7.10.2009) Narodil se v Českých Velenicích, na křídlovku se učil od 17 let v Suchém Vrbném u Karla Jakeše (autora polky Máničko moje). Válku strávil jako totálně nasazený v Reichu, dva roky tam hrál u cirkusu. Po válce byl na vojně u Posádkové hudby v Českých Budějovicích. Po vojně hrál v tanečním orchestru Universal a také s vyhlášenými dechovkami (u kapelníků Poláka, Egnera a Panoše). Pracoval v Energovodu jako svářeč.K Baboukům přišel asi v roce 1963 nebo 64 a vytvořil nezapomenutelnou dvojici s Františkem Mikešem. Hrál s ním u Babouků do roku 1970. Pak ještě dlouhá léta oba vyprovázeli nebožtíky na poslední cestě v pohřební kapele Vojtěcha Kubíčka. Nějaký čas hrál Milouš ještě v českobudějovické tanečním orchestru "Koh-i-noor"-kam odešel od Babouků v polovině sedmdesátých letech. Křídlovku pověsil na hřebík v 77 letech, ale muzikantské dění neustále sledoval. Zemřel 7.10.2009. Poslední rozloučení bylo v českobudějovickém krematoriu v úterý 13.10.2009 v 8:30-hráli Babouci. Nejslavnější nahrávky z jeho éry: Blaťák, Teče voda, Když jsem já šel včera večer z hospody, Hali halo, Na břehu Blanice, Šli jsme do háječku, Mydlovarská náves, Už je malá chvilka do dne. A také desítky překrásných orchestrálek!Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Stropek Miloslav
Švarc Jan Honza Švarc z Netolic, se narodil 2.5.1932 v Radošovicích jako jedno ze šesti dětí. Radošovice byly za Protektorátu zabrané, a tak následovalo stěhování do Sedlovic. Jeho tatínek byl obecní kovář a maminka pracovala v domácnosti. Často ráda zpívala a tak také působila na své děti. Když bylo Jeníkovi 10 let, koupila mu za 10 vajec první heligónku od četníka z Němčic. Obecní školu navštěvoval ve Strýčicích a v patnácti letech šel do učení na houslaře do Cremony Luby. Své první a poslední housle má stále doma. Nutno ovšem říci, že výrobě hudebních nástrojů se věnoval především v učení. K houslím přibylo také několik kytar, mandolín a balalajek. Na mandolínu hrál v „tamburském“ souboru a na lesní roh v Kraslicích, kam dojížděl vojenský muzikant Vilhelm Kyral. Zajímavostí je, že již v té době v orchestru hrál také mladý Karel Hájek, pozdější dlouholetý dirigent Velkého dechového orchestru Amati, který společně s Jindřichem Pravečkem dovedli tuto hudbu v roce 1970 k prvenství ve světové soutěži v holandském Kerkrade. O poznání menší zajímavost je i mé působení (Petr Shýbal) v tomto orchestru v roce 1982, při studiích na průmyslovce v Kraslicích. V letech 1952 až 1954 absolvoval vojenskou základní službu u dělostřelců v Jičíně, kde také vyhrával na lesní roh v malé partě, společně s harmonikou, saxofonem a dvěma trumpetami. Po vojně, co by správný Jihočech, se vrátil, v Netolicích se oženil a začal pracovat v tuhových dolech. Zde pracoval až do důchodového věku celých 37 let. Při zaměstnání hrál více jak deset let ve velmi oblíbené a v tehdejší době i velmi uznávané dechovce Netolička a na začátku 80tých let přešel na pět let k Baboukům, kde hrál na bicí. Tehdy vystřídal Františka Žišťáka z Nové Vsi u Českých Budějovic a Jindřicha Kapouna z Českých Budějovic. V té době u Babouků vyhrávali Rožboud Václav starší i mladší, Milan i Sláva (Stanislav), Fr. Babický, J. David, Fr. Matoušek, V. Kučera. Byla to doba, kdy do kapely nastoupil i Petr Shýbal a rok ještě spolu vystupovali. Jan Švarc ani v důchodu neotálel a svou hrou na heligonku zpříjemňoval dlouhá léta chvilky stařečkům v místním domově důchodců. Zbývá tedy snad jenom popřát pevné zdraví do dalších let.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Tesař JaroslavII.křídlovka - (*8.3.1930-†11.11.2013) Když se v roce 1911 prvně slavilo MDŽ v Rakousku-Uhersku, tak Vojta a Růžena Tesařových z Libějovic ještě zdaleka neuvažovali o svém synovi Jaroslavovi, neboť se jim narodil až 8.3.1930. Tento Jaroslav byl pak dlouholetým křídlovákem u Babouků. Obecnou školu navštěvoval v Libějovicích, ale měšťanku a učení na kolaře si odbyl ve Vodňanech, kde také začínal pracovat u fy. Buchtele-secí stroje. Dále také pracoval ve Zbrojovce ve Strakonicích, v zemědělských závodech, ale vzpomíná také na 10 let u vojenské hudby Bruntál, která ho nejvíce připravila na hudební život. Do starobního důchodu odešel v 66 letech z fy. Železniční stavitelství, kde mimochodem slavit kulatou šedesátku a já, jako mladý Babouk jsem mu tehdy zahrál na alt saxofon. Na vojnu rukoval v roce 1951 do Volar k pohraničníkům, kteří si ho tam nechali o půl roku déle a 1.1.1958, po úspěšném konkurzu, nastoupil jako voják z povolání k vojenské muzice do Bruntálu, kde vyhrával téměř 10 let. Nutno ovšem podotknout, že se učil nejdříve hrát, jako správný muzikus na housle v Libějovickém klášteře a posléze zde přešel i na trumpetu. Jako zdatný křídlovák začal vyhrávat po vojně u mladých Babouků St.Rožbouda, potom také ve Lhenicích v Bártově kapele, a když se vrátil z Moravy zavítal na 15 let k Ádovi Kubatů - později se kapela přejmenovala na IGLOVANKU. Přechodné období čtyř let si odehrál s Jirkou Drobílkem v malé kapele Koh-i-noor a pak svou hudební kariéru po 24 letech ukončil u Babouků. Přesto, že mu bylo tehdy už 74 let, svou 2.křídlovku podsouval stále perfektně. Dodnes žije se svou manželkou Marií ve Čtyrech Dvorech v Č.Budějovicích. Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Tesař Jaroslav
Vojta Stanislav Es trumpetaBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Vrzák Emil II. křídlovka
Žišťák FrantišekbicíBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -