Babouci - nejstarší jihočeská dechovka » Historie

Nejstarší historie
Období kapelníka Václava Rožbouda z Němčic
Období kapelníka Františka Petrácha z Čakova
Období kapelníka Petra Shýbala z Lišova
Tři zastavení za našimi předky
Někteří bývalí muzikanti

NĚKTEŘÍ BÝVALÍ MUZIKANTI

Babický František	II. křídlovka - narodil se v Chyšné u Košetic na Pelhřimovsku dne 3.2.1949. Od svých pěti let chodil k tatínkovi na housle a od deseti let navštěvoval místní mládežnický orchestr, kde hrál již na trumpetu. Studovat František odešel do Českých Budějovic na SZTŠ - obor mechanizační (shodou okolnosti, stejně jako pozdější kolega u baboucké křídlovky-Honza David),kde odmaturoval v roce 1968. Během studií se zdokonaloval hře na trumpetu v lidové škole umění u známého českobudějovického učitele hudby, pana Jana Bezpalce. V té době byl také zakládajícím členem skupiny AKCENT (r. 1966). Vojenskou základní službu (ZVS) odsloužil v Českých Budějovicích u Posádkové hudby, pod taktovkou legendárního muzikanta a skladatele-Járy Voříška (r.1968-1970). Po vojně nastoupil na křídlovku do drážní kapely ke kapelníkovi J.F.Nýdlovi (hudebník a skladatel). Do kapely BABOUCI nastoupil v roce 1973 a platným křídlovákem a zpěvákem, byl až do roku 1997 - což je plných 24 let. Po odchodu odehrál spoustu svateb s malou kapelou Fr.Liebla z Dubného. V poslední době si prošel i některými zdravotními problémy, ze kterých se zdatně zotavuje a se svou ženou se těší ze třech dětí a šesti vnoučat v panelákovém bytě v Českých Budějovicích na sídlišti Vltava.
Babouček Václav	baryton
Babouček Václav	bastrumpeta
Babouček Vojtěch	baryton
Bárta Josef	Es trumpeta
Beránek František	II. křídlovka
Borovka Stanislav (ČB)	B klarinet
Borovka Stanislav (Nová Ves)	bas - bydlel u lesa v Nové Vsi o Brloha
Brůžek Karel	bicí
Chmelík František	bastrumpeta
David Jan	Nástroj: křídlovka Babouci: od r. 1981-2016 Životopis: narozen: 7.12.1944 Školy: SZTŠ - mechanizační Zaměstnání: JČ Cihelny Dolní Bukovsko; Soukromý zemědělec Hudba: LŠU Týn n/Vltavou Zvs: Ostrov n/Ohří, řidič-opravář Manželka: rozvedený Děti: Radek, Pavel (+2 vnuci) Zájmy: hudba, zemědělství, historie, řeči, cestování, četba Spojení:
Drobílek Jiří	tenor-baryton-umělecký vedoucí-dlouholetý člen Jihočeského divadla, hudebník a skladatel. Bydlel v Českých Budějovicích v ulici Plzeňská.
Hála Václav	B-klarinet - narozen 24.1.1971 a dnes žije v Jankově
Herda František	(29.5.1925–21.11.2009) Narodil se v Petříkově u Českých Budějovic 29.5.1925. Během války byl jako malý kluk v severní Itálii. Vyučil se zámečníkem a pracoval dlouhá léta v závodě Motor v Českých Budějovicích a hrál aktivně fotbal. Během života vyhrával v několika dechových kapelách, například s panem Kubíčkem, s panem Kubatou, ale také působil jeden čas ve vojenské kapele a jako zdatný klarinetista zaskakoval i v dalších kapelách. U Babouků vystřídal muzikanty Šabatku a St. Borovku a společně se Zdeňkem Kabourkem vytvořili novou dvojici klarinetistů. Společně se také zúčastnili zájezdu v roce 1964 do Rakouského Lince (Linz). Na tuto dobu mohou ještě dnes (a společně se mnou i zavzpomínali) například bratři Milan a Václav Rožboudové, Jaroslav Hrubeš, František Babický, Jan David, Jan Švarc, Zdeněk Kříž, a nebo také Jan Löffler. Zavzpomínal také tehdy mladý Jirka Mareš, který ho občas zaskakoval na postu Es-klarinetisty. Muzika a sport ho zajímali až do konce života a neustále se s kamarády scházel a docházel za nimi i z Domova pro seniory Máj v Tylově ulici. Tento nový domov si vychvaloval a po smrti manželky (Milady) začal i hodně cestovat po vlastech českých. Zemřel 21.11.2009.
Jáchym František	baryton-dlouholetý štimkolega V.Rožbouda (1925)-dlouholetého kapelníka. Hrával s Babouky už před Lippem a po Lippově infarktu se opět k Baboukům vrátil zpět. Bydlel v rodinném domku v Kněžských Dvorech (kde stále bydlí jeho syn František) a pracoval až do důchodu v tehdejším n.p. Motor České Budějovice jako zásobovač (v Motoru také pracoval Fr.Mikeš). Fanda byl veselé a kamarádské povahy, a nikdy žádnou legraci nezkazil.
Josef Prener	první kapelník -tehdy pod názvem Jouzíci
Kabourek Zdeněk	Klarinet B - vyučen elektrikářem a dlouhá léta až do důchodu pracoval u Stavebního podniku města České Budějovice, jako mistr divize elektro. Se svou rodinou bydlel v rodinném domku na Pražské ulici proti n.p. Budvar. U Babouků byl dlouhá léta nerozlučným štimkolegou Fr. Herdy. Důchod si užíval většinou na své chatě na Lipně, kde vášnivě rybařil, a okolním chatařům dělal na jejich chatách elektrorevize. Bohužel si této zasloužené důchodcovské pohody příliš neužil. (Ze vzpomínek Františka Babického).
Kantor František	Es-trumpeta - narodil se ve Vitíně,a vyučil se v Kraslicích opravářem hudebních nástrojů, kde si také dodělal maturitu (stejně, jako dnešní kapelník Petr Shýbal). Pracoval v Č.Budějovicích jako opravář hudebních nástrojů a později jako vedoucí prodejny hudebních nástrojů U Černé Věže (po J.Votavovi-předchozího vedoucího prodejny Československé hudební nástroje Hradec Králové). Původně bydlel v ulici, která vede z náměstí kolem Baťi a později si postavil dům v Suchém Vrbném (tehdy se ještě vše stavělo svépomocně a tak, kromě jiných, mu chodili na stavbu pomáhat např. Franta Babický i Franta Mikeš). V tomto domě později otevřel i vlastní prodejnu hudebních nástrojů a nástroji z Kraslic zásoboval všechny muzikanty od Babouků. Se svou první ženou Ingrid měl syna a dceru (druhá žena se jmenuje Eva). Pohřeb měl Franta na Otýlii a hráli mu Babouci.
Kapoun Jindřich	Bicí
Kučera Milan	Es trumpeta - narozen v Prachaticích 1.10.1966. S Babouky začínal hrát v roce 1984. Když začal dojíždět za prací do Německa, tak musel své hraní ukončit. Dnes již nehraje a žije v Prachaticích.
Kučera Václav	B klarinet - narozen v Prachaticích 28.5.1960 a zemřel náhle ve svých 52 letech, 20.10.2012, také v Prachaticích. U Babouků začal hrát v roce 1982-3 a stejně jako jeho bratr přestal při dojíždění za prací v roce 1993. Začínal nejdříve na B klarinet s Es klarineťákem Fouskem, pak také zažil Frantu Matouška s kterým hrál na Es-klarinet a jako posledního kolegu u Babouků zažil dnešního kapelníka Petra Shýbala (Es-klarinet).
Lehečka Eduard	Es trumpeta - narozen v r.1924 a bydlel v ulici M.Školské (jeho syn Eda, bydlí v ulici V.Talicha,kterému děkuji za dodání fotografií do našeho babouckého archívu). S Babouky hrál Eda Lehečka v osmedesátých letech. Pracoval dlouhá léta jako školník v základní škole v ulici Rudolfovská, kde měl také přidělený školní byt. S "žesťovým kvartetem" doprovázel nebožtíky na poslední cestě.
Lipp Ladislav	baryton - působyl u Babouků v mezidobí Františka Jáchyma
Löfler Jan	B klarinet - narodil se 20.7.1930 na Moravě a dodnes žije se svou ženou v Českých Budějovicích v ulici K.Chocholy. Dlouhá léta byl prvním klarinetistou v Divadle České Budějovice a také hrál s dechovou hudbou BUDVARKA. Jeho koníčkem je rybaření a myslivost.
Matoušek František	B klarinet - narodil se 8.2.1945 a zemřel po těžké nemoci 14.2.2002. narodil se jako prvorozený syn manželům Matouškovým ve Chvalešovicích na rodinném gruntu a hostinci č.p.5. Měl další bratry, kteří se také věnovali a věnují hudbě - Antonína, Jana, Stanislava a Václava. První hudební začátky získával ve Vodňanech u učitele Václava Veselého a dále na hudební škole v Chrudimi a pana Prášila, kde absolvoval SOU mechanizační. Na vojnu odešel v roce 1964 k posádkové hudbě letectva v Hradci Králové. Po návratu z vojny si založil rodinnou kapelu "Junior", která byla ve své době velmi oblíbená v celém kraji. Tehdy hráli ve složení 2 saxofony, 2 trumpety, pozoun, bicí a harmonika. V roce 1968 odešel za svým bratrem Antonínem (trumpeta a dnes ještě i harmonika) k dechovce Budvarka, kde hrál s Fr.Čermínem, St.Borovkou, K.Vlkem a dalšími. Dále František hrával také ve Skalačce a nebo ve Vltavěnce K.Ferebauera. Později, kdy vyhrál konkurz na vedoucího firmy v Německu, musel hudby zanechat a věnoval se jí pouze na rodinných oslavách. František byl výborný muzikant a mezi přáteli byl velmi oblíbený.
Mikeš František	I. křídlovka - nar.r.1930-zemřel v pátek 3.6.2016. S kapelou hrál v 60. a 70. letech za kapelníků Šabatky a Rožbouda, v ČRo ČB natočil mnoho nezapomenutelných snímků (V údolí malá chaloupka, Jihočeská náves, Když jsem já šel včera večer z hospody a také mnoho orchestrálních skladeb). Účastnil se např. i slavného zájezdu do Belgie žil v Českých Budějovicích v ulici Čechova a naposledy navštívil Babouky 29.1.2011 na bále na Borku (viz foto). František Mikeš se narodil ve Střížově u Strážkovic a snad celý život pracoval jako seřizovač v n.p. MOTOR v Mladém "skůtrárna". V polovině sedmdesátých let odešel Fr. Mikeš do českobudějovického tanečního orchestru "Koh-i-noor". O rok dříve do stejného orchestru odešel i Miloslav Stropek.
Moučka Josef	II. křídlovka
Našinec Josef	II. křídlovka
Návara Jan	Návara Jan (6.8.1937) Přestože se narodil v Praze, tak mládí prožil v Křeči u Tábora. Jeho otec učil na vsi hře na housle, ale bohužel zemřel velmi brzo, takže svého syna Honzíka nestihl hře vyučit. Honza však nelenil a chodil do houslí již od svých šesti let a celkem přehrál dvanáct sešitů Malátovy školy. Od dvanácti let se sám učil na křídlovku, ale když nastoupil na průmyslovku v Hranicích na Moravě a založili zde malou sedmičlennou dechovku, tak v partě nechyběla křídlovka, ale tuba. Honzovi nezbývalo nic jiného, než se na ni přeškolit. Tento okamžik se mu stal muzikantsky osudným a tubu již do dnešního dne neopustil. S malou kapelou z dřevařské průmyslovky se dostal až na ústřední kolo lidové tvořivosti, kde vzniklo velké přátelství s králem moravské polky Antonínem Žváčkem, který Honzu Návaru navštívil i v Českých Budějovicích, kde se svojí ženou Boženou společně žije již 40 let. O tom, že byl Honza zdatným tubistou, svědčí jistě i to, že od roku 1967 hrál dvě sezóny v Jihočeském divadle, kde byl ovlivněn klasickou hudbou, a tak dal synovi jméno Dalibor (podle opery B. Smetany) a dceři Šárka (podle symfonické básně z cyklu Má vlast od B. Smetany). Při vyjmenovávání nástrojů nesmím také zapomenout na Honzovo bravurní ovládání harmoniky. Kdo byl přítomen oslav jeho sedmdesátin před pěti roky, mohl si tuto hru vychutnat při doprovodu duetu, který nám zazpíval se svojí manželkou. Věnovat Honzovi náš nosič je, myslím, velice příhodné, protože za svůj hudební život, kdy 32 let byl neodmyslitelnou součástí jihočeské BUDVARKY, natočil cca 500 lidových písní v Českém rozhlase a na hudební nosiče. Natáčel také pro Českou televizi, kde potkal mnoho osobností. Dodnes vzpomíná na společná setkání například s Jaroslavem Šterclem, Vladimírem Menšíkem nebo s Felixem Holzmannem. Dodnes dokáže přeříkat vtipné scénky těchto velikánů našeho českého humoru. Při těchto natáčeních vznikla další vášeň, kdy stačil nasbírat tři velké sešity fotek i s podpisy. Svoji sběratelskou vášeň projevil také jako filatelista anebo při sbírání pivních tácků. S jihočeskou Budvarkou navštívil téměř všechny státy Evropy, s hudbou se nejdále dostal do Ameriky. S Babouky byl letos ve švýcarské Asconě a v roce 2003 jsme společně absolvovali zájezd do Belgie a do Rakouska. Během 12 let u Babouků natočil Honza Návara na dvanácti nosičích přibližně 150 písniček, několik DVD a pořadů pro Českou televizi. V posledním roce také s Babouky točil pořady pro televizi Šlágr.
Novák Václav
Nusko Jaroslav	I. křídlovka - žije v Českých Budějovicích v ulici J.Opletala. Do kapely Babouci nastoupil po odchodu Miloslava Stropka a následně i Františka Mikeše. Stal se tak křídlováckým kolegou Františka Babického na pět muzikantských let, kterého následně vystřídal první křídlovák Jan David z Popovic u Dolního Bukovska, který je stále aktivním členem nejstarší jihočeské dechovky BABOUCI.
Pach František	Es trumpeta - jak nám vždycky říkal, zažil obě světové války. U muzikantů byl znám, jak vynikající sluchař s citem pro třetí hlasy. V Českých Budějovicích bydlel v Panské ulici.S Babouky začal hrát, ale potom přešel k Budvarce, kde hrál několik let s Ádou Školkou. Po Budvarce se ovšem opět vrátil k Baboukům, kde hrál až do konce svého hudebního a bohužel krátce na to, i do konce svého pozemského života.
Postl Vít	bas
Rožboud Stanislav	heligon-(9.srpen 1931-26.10.2014). Celý život strávil v Němčicích, odkud vyjížděl za prací a na muziky se svým heligonem. Vyučil se zedníkem a ve zralém věku pracoval jako cestář na Netolicku. Od mládí vyhrával s Jardou Hrubešů z Netolic, pak k sobě přizvali ještě několik muzikantů (např. Jardu Tesaře a Václava Nováka) a založili mladé Babouky. Z tohoto seskupení pak vznikla Netolička (původní Netolička), kterou již řídil právě Sláva Rožboud. Po odchodu z kapely začal hrát u svého bratra Václava u Babouků, ale neboť ti tehdy bas měli, tak hrál na bastrumpetu. K heligonu se vrátil po příchodu Milana Rožboudů (1976) a střídali se na postu tubisty se Stanislavem Borovkou. Stanislav (Sláva) vydržel u Babouků až do konce svého aktivního muzicírování. Celou dobu však vedl ještě pohřební partu, s kterou ještě několik let vyhrával.
Rožboud Václav ml.	baryton-ale také tenor a nebo bastrumpeta/pozoun, (syn dlouholetého kapelníka Válava Rožbouda). Do výčtu hudebních nástrojů, musíme přidat i hramoniku. Hrával po boku svého otce Václava a odešel od Babouků, aby si založil vlastní kapelu ŠUMAVANKU, kde dodnes dělá kapelníka a je rovněž platným hráčem na tenor a zpěvákem. Pro svou kapelu rovněž upravuje lidové písně a se svou ženou, Jiřinou, žije stále v Němčicích u Netolic.
Rožboud Václav st.	tenor (kapelník, nar.8.7.1925, †25.9.1998)- do čela Babouků, byl postaven v roce 1968, v roce stého výročí nepřetržité existence Babouků, dosavadní hráč tenoru Václav Rožboud z Němčic. Hrál původně u vojenské kapely v Českých Budějovicích. Pocházel ze staré muzikantské rodiny: děda sloužil v kapele rakouské armády v Itálii, otec také hrál ve vojenské muzice císaře pána - a Václavovi oba synové Milan a Václav jsou rovněž muzikanti...
Růžička Tomáš	bastrumpeta
Šabatka Josef	Es klarinet - býval vojenský muzikant a v šedesátých letech dělal Baboukům kapelníka
Šafář Josef	Es trumpeta
Schwinger Miroslav	Tenor - narodil se 3.9.1973 v Jámě u Mičovic (PT), kde také dodnes žije se svou ženou a dětmi.
Šíma Stanislav	autorizovaný stavitel-(*28.4.1938-†19.2.2009). Narodil se v Čeřejově u Trhových Svinů, poslední bydliště měl v Českých Budějovicích v Suchém Vrbném. S Babouky hrál od srpna 2000 až do své smrti a velice zručně zastupoval na bastrumpetu, ale také na baryton a na tenor. Vedle projektové činnosti a hry s Babouky ještě stíhal hrát v pohřební muzice v Č. Budějovicích a okolí. Své hudební krůčky začal v lidové škole hrou na housle a později se učil hře na křídlovku, tenor a heligonku u Ády Kubaty. Od roku 1959 až do roku 2000 hrál v Iglovance českých Budějovic, přičemž posledních 28 let byl jejím kapelníkem. Mezi tím si odskočil na vojnu k posádkové hudbě v Bratislavě 1957-1959). Po základní škole nastoupil na vyšší stavební průmyslovku v Táboře a Českých Budějovicích, což zúročil ve firmě KOH-I-NOOR - v projektovém středisku, kde pracoval celých 38 let (1960-1998). Po odchodu do důchodu si založil vlastní projektovou kancelář. V jeho bohaté činnosti ho podporovala rodina s manželkou Aničkou, synem Stanislavem (obchodní příručí v Rakousku) a dcera Jana (učitelka základní školy Suché Vrbné).
Španinger Jakub	Es klarinet
Stropek Miloslav	(18.4.1924-7.10.2009) Narodil se v Českých Velenicích, na křídlovku se učil od 17 let v Suchém Vrbném u Karla Jakeše (autora polky Máničko moje). Válku strávil jako totálně nasazený v Reichu, dva roky tam hrál u cirkusu. Po válce byl na vojně u Posádkové hudby v Českých Budějovicích. Po vojně hrál v tanečním orchestru Universal a také s vyhlášenými dechovkami (u kapelníků Poláka, Egnera a Panoše). Pracoval v Energovodu jako svářeč.K Baboukům přišel asi v roce 1963 nebo 64 a vytvořil nezapomenutelnou dvojici s Františkem Mikešem. Hrál s ním u Babouků do roku 1970. Pak ještě dlouhá léta oba vyprovázeli nebožtíky na poslední cestě v pohřební kapele Vojtěcha Kubíčka. Nějaký čas hrál Milouš ještě v českobudějovické tanečním orchestru "Koh-i-noor"-kam odešel od Babouků v polovině sedmdesátých letech. Křídlovku pověsil na hřebík v 77 letech, ale muzikantské dění neustále sledoval. Zemřel 7.10.2009. Poslední rozloučení bylo v českobudějovickém krematoriu v úterý 13.10.2009 v 8:30-hráli Babouci. Nejslavnější nahrávky z jeho éry: Blaťák, Teče voda, Když jsem já šel včera večer z hospody, Hali halo, Na břehu Blanice, Šli jsme do háječku, Mydlovarská náves, Už je malá chvilka do dne. A také desítky překrásných orchestrálek!
Švarc Jan	Honza Švarc z Netolic, se narodil 2.5.1932 v Radošovicích jako jedno ze šesti dětí. Radošovice byly za Protektorátu zabrané, a tak následovalo stěhování do Sedlovic. Jeho tatínek byl obecní kovář a maminka pracovala v domácnosti. Často ráda zpívala a tak také působila na své děti. Když bylo Jeníkovi 10 let, koupila mu za 10 vajec první heligónku od četníka z Němčic. Obecní školu navštěvoval ve Strýčicích a v patnácti letech šel do učení na houslaře do Cremony Luby. Své první a poslední housle má stále doma. Nutno ovšem říci, že výrobě hudebních nástrojů se věnoval především v učení. K houslím přibylo také několik kytar, mandolín a balalajek. Na mandolínu hrál v „tamburském“ souboru a na lesní roh v Kraslicích, kam dojížděl vojenský muzikant Vilhelm Kyral. Zajímavostí je, že již v té době v orchestru hrál také mladý Karel Hájek, pozdější dlouholetý dirigent Velkého dechového orchestru Amati, který společně s Jindřichem Pravečkem dovedli tuto hudbu v roce 1970 k prvenství ve světové soutěži v holandském Kerkrade. O poznání menší zajímavost je i mé působení (Petr Shýbal) v tomto orchestru v roce 1982, při studiích na průmyslovce v Kraslicích. V letech 1952 až 1954 absolvoval vojenskou základní službu u dělostřelců v Jičíně, kde také vyhrával na lesní roh v malé partě, společně s harmonikou, saxofonem a dvěma trumpetami. Po vojně, co by správný Jihočech, se vrátil, v Netolicích se oženil a začal pracovat v tuhových dolech. Zde pracoval až do důchodového věku celých 37 let. Při zaměstnání hrál více jak deset let ve velmi oblíbené a v tehdejší době i velmi uznávané dechovce Netolička a na začátku 80tých let přešel na pět let k Baboukům, kde hrál na bicí. Tehdy vystřídal Františka Žišťáka z Nové Vsi u Českých Budějovic a Jindřicha Kapouna z Českých Budějovic. V té době u Babouků vyhrávali Rožboud Václav starší i mladší, Milan i Sláva (Stanislav), Fr. Babický, J. David, Fr. Matoušek, V. Kučera. Byla to doba, kdy do kapely nastoupil i Petr Shýbal a rok ještě spolu vystupovali. Jan Švarc ani v důchodu neotálel a svou hrou na heligonku zpříjemňoval dlouhá léta chvilky stařečkům v místním domově důchodců. Zbývá tedy snad jenom popřát pevné zdraví do dalších let.
Tesař Jaroslav	II.křídlovka - (*8.3.1930-†11.11.2013) Když se v roce 1911 prvně slavilo MDŽ v Rakousku-Uhersku, tak Vojta a Růžena Tesařových z Libějovic ještě zdaleka neuvažovali o svém synovi Jaroslavovi, neboť se jim narodil až 8.3.1930. Tento Jaroslav byl pak dlouholetým křídlovákem u Babouků. Obecnou školu navštěvoval v Libějovicích, ale měšťanku a učení na kolaře si odbyl ve Vodňanech, kde také začínal pracovat u fy. Buchtele-secí stroje. Dále také pracoval ve Zbrojovce ve Strakonicích, v zemědělských závodech, ale vzpomíná také na 10 let u vojenské hudby Bruntál, která ho nejvíce připravila na hudební život. Do starobního důchodu odešel v 66 letech z fy. Železniční stavitelství, kde mimochodem slavit kulatou šedesátku a já, jako mladý Babouk jsem mu tehdy zahrál na alt saxofon. Na vojnu rukoval v roce 1951 do Volar k pohraničníkům, kteří si ho tam nechali o půl roku déle a 1.1.1958, po úspěšném konkurzu, nastoupil jako voják z povolání k vojenské muzice do Bruntálu, kde vyhrával téměř 10 let. Nutno ovšem podotknout, že se učil nejdříve hrát, jako správný muzikus na housle v Libějovickém klášteře a posléze zde přešel i na trumpetu. Jako zdatný křídlovák začal vyhrávat po vojně u mladých Babouků St.Rožbouda, potom také ve Lhenicích v Bártově kapele, a když se vrátil z Moravy zavítal na 15 let k Ádovi Kubatů - později se kapela přejmenovala na IGLOVANKU. Přechodné období čtyř let si odehrál s Jirkou Drobílkem v malé kapele Koh-i-noor a pak svou hudební kariéru po 24 letech ukončil u Babouků. Přesto, že mu bylo tehdy už 74 let, svou 2.křídlovku podsouval stále perfektně. Dodnes žije se svou manželkou Marií ve Čtyrech Dvorech v Č.Budějovicích.
Vojta Stanislav	Es trumpeta
Vrzák Emil	II. křídlovka
Žišťák František	bicí