Babouci - nejstarší jihočeská dechovka » Historie
Die Geschichte der Blaskapelle "BABOUCI"
In Nemcice bei Netolice wirkte in den 60er Jahren des 19.Jahrhunderts ein Lehrer -Jan Votava- der sich mit dem Lehren von Blasmusik beschäftigte. Manche seiner Schüler haben später bei Militär- und Zirkuskapellen musiziert und genossen in der großen weiten Umgebung Achtung. Wie viele andere südböhmischen Auswanderer hat Jan Votava sein geliebtes aber armes Land in Richtung Amerika verlassen in der Hoffnung auf ein besseres Leben. Die zurückgelassene Kapelle übernahm im Jahre 1868 sein bester Schüler Josef Prener. Weil man Josef als "Joucik" gerufen hat, erhielt die Kapelle den Namen "Jouzici".
Die Kapelle hat sogenannte Herrenmusik gespielt und im Gegensatz zur bisherigen Bauernmusik/Dudelsack- und Streichermusik wurde auf neuen Musikinstrumenten wie Klarinette, Trompete, Flügelhorn, Bassflügel.. gespielt. Ein Novum war, dass die Kapelle sowohl vom Notenblatt als auch aus dem Kopf spielte und dabei viel improvisierte. Es haben erfahrene Musiker aus der Umgebung von Netolice gespielt die außergewöhnliche Popularität genossen.
In kurzer Zeit haben zwei ausgezeichnete Musiker die aus dem Militärdienst zurückkamen die Kapelle verstärkt. Das waren die Brüder Matej und Matous Baboucek aus Dubne die man Babouci nannte und dadurch schon damals die Kapelle als "BABOUCI" bekannt war. Da die Brüder wirklich außergewöhnlich spielten, kamen weitere gute Musiker wie Jan Nowotny und Kaspar Cihla aus Nemcice sowie einige aus der Umgebung dazu. Am Anfang waren es 7 und später 11 Musikanten.
Es wurde meistens auf Dorftanzabenden gespielt. Weil hier kein Eintrittsgeld verlangt wurde und die Kapelle ohne Gage/Bezahlung spielte, entstand ein Brauch, wonach man in der Mitte eines Tanzes eine Pause einlegte und diese dauerte solange bis jemand eine Spende auf den Spendierteller legte.
Erst dann ging es wieder weiter. So wie es bei Dorfmusikanten üblich war haben nicht alle Musikanten regelmäßig gespielt was die Entwicklung der Kapelle bremste. Um den guten Namen der Kapelle zu erhalten wurden Musiker geholt die dann regelmäßig spielten. Dadurch wuchs die Qualität der Kapelle und es galt, wer bei Babouci spielt ist ein ehrlicher und ausgezeichneter Musikant. In den darauffolgenden 20 Jahren hat jetz die Blaskapelle Babouci in der gleichen Besetzung gespielt, aber die Musiker wurden immer älter. Dies führte 1894 zum Generationswechsel. Es kamen neue junge Musikanten wie Matej Krejci aus Vcelna, Josef Moucka aus Cakovec und um den Jahrhundertwechsel Frantisek Lajer aus Habri. Die meisten Musikanten waren vom Beruf Maurer und Landwirte. Schon damals trugen Sie die gleiche Kleidung bei Auftritten und später kamen Militärmützen dazu. Um das Jahr 1900 haben der Namensgeber Matej Baboucek und zwei andere Musikanten die Kapelle verlassen. Danach haben die Söhne von Matej Baboucek, Jan und Vojtech sowie Josef Placr, talentierte Musiker aus Cakov, die Kapelle verstärkt. Auch weitere Musikanten wurden im Laufe der Zeit ersetzt. Das Antlitz der Kapelle hat sich geändert aber die Art der Musik, die Stimmung sowie die Musikinstrumente sind geblieben. Die Kapelle Babouci war überall so bekannt, dass jeder Sie erkannte und eine Vorstellung nicht nötig war. Bis zum heutigen Tag ist es so geblieben.
Es war Tradition, dass Babouci die südböhmischen Lieder und Kompositionen nicht nur gespielt sondern auch gesungen haben; es gab keine Solosänger. Zwischen den einzelnen Strophen spielten abwechselnd die unterschiedlichen Musikinstrumente beginnend mit den Klarinetten. Die Leute in den Sälen sangen immer mit. Auch heute wird die alte Tradition behütet und dabei geachtet dass jeder neuer Musikant nicht nur sein Instrument beherrscht sondern auch gut singt.
Da die Musik von Babouci sehr beliebt war, konnte die Kapelle nicht alle Einladungen annehmen, und dort wo sie spielten waren die Plätze restlos besetzt. Sie haben nicht nur gut gespielt und gesungen, sondern auch gute Laune und Unterhaltung mitgebracht.
Kapela Václava Rožbouda staršího z dvacátých letDie Alten haben sich noch erinnert wie auf dem Tisch, auf der Tanzfläche zwischen den Tanzenden oder auf dem Balkon gespielt wurde. Die Popularität wuchs über die Grenzen Südböhmens hinaus.Kapela Václava Rožbouda staršího z třicátých letIm Jahre 1927 hat die bekannte Schauspielerin Marie Svoboda / die später Schauspielerin im Theater C. Budejovice war / die Kapelle nach Prag eingeladen um auf einer alttschechischen Hochzeit zu spielen. Dort wirkte als Brautführer der berühmte Hochzeitsredner und Sänger Jan Hakl – Slavicek aus Kvitkovice mit.
Das Jahr 1935 war sehr wichtig für den Entwicklungsprozess der Kapelle. Der Maurer und Musikant aus Leib und Seele Jan Ferebauer aus Dubne, genannt "Smajda" wird neuer Kapellmeister und hat die Kapelle bis 1962 geführt. Er hat verstanden die besten Musikanten an die Kapelle zu binden – Es-Klarinettist Jakub Spaninger aus Dubne, Vit Postl aus Stupne und aus der Familie Baboucek der Sohn vom Jan – Vaclav und nach dem Krieg noch der Sohn Vojtech- ebenfalls Vaclav, so hat sich die Kapelle verjüngt mit weiteren Musikanten der Familie Baboucek. Mit der Zeit entdeckte man weitere Namen wie Jan und Josef Moucka aus Cakov, Stanislav Vojta und Josef Nasinec später Josef Barta und Fratisek Pach, Stanislav Borovka aus Nova Ves bei Brloh sowie Josef Sabatka aus Ceske Budejovice. Während der Okkupation waren Tanzabende verboten, Konzerte hingegen nicht. In dieser Zeit ist die Blaskapelle Babouci durch die Dörfer gezogen, und die Fans folgten aus allen Ecken des Landes zu Fuß oder mit dem Fahrrad.
Die Okkupation fand ihr Ende, die Leute erwachten aus dem bösen Traum und waren von den schlimmen Folgen befreit. Man durfte sich wieder freuen, lachen und tanzen.
Doba nacistické okupace skončila a lidé se probudili ze zlého snu a z ještě horší skutečnosti. Už se zase smělo žít, radovat se a tančit, a tak Babouci začali zas hrát k potěšení a zábavě těch, kteří ta zlá léta přežili. V roce 1947 už se o nich opět ví široko daleko, jsou zváni k tancovačkám, hraní při zakládání družstev a ke schůzím, na posvícení, k masopustům ...
Die Blaskapelle Babouci hat den Überlebenden wieder Freude gespendet. Im Jahre 1947 ist Babouci wieder eine gefragte Kapelle die überall hin zum Spielen eingeladen wird.
Zur heiligen Katharina im Jahre 1947 hat ein 23-jähriger den Vojtech Baboucek ersetzt. Er war ein sehr begabter und vielseitiger Musiker – Vaclav Rozboud aus Nemcice. Er wurde später Kapellmeister. Aber es dirigierte immer noch Ferebauer. Babouci ist Mitglied des Rundfunks C. Budejovice geworden, wurde vom Kulturhaus betreut und hatte eine Übungsstätte in der südböhmischen Papierfabrik gefunden. Jetzt begann die Zeit der vielen Audioaufnahmen für Radio C. Budejovice und Prag.
Es waren vor allem Kompositionen ohne Gesang (orchestral Komp.). Eine ganze Reihe von bekannten Komponisten haben für Babouci komponiert, u.a. J. Novacek, J. Drobilek, J. Beneda und L. Kubes. Der Musikredakteur des Rundfunks Miroslav Vaverka hat die Zusammenarbeit mit Babouci sehr gelobt und die hohe Klasse der Kapelle immer gewürdigt. Die Aufnahmen waren bei den Radiohörern sehr beliebt, weil es sich um alte und bekannte Volkslieder und Kompositionen handelte.
Die zahlreiche Post an die Rundfunkanstalten sowie direkt an die Kapelle belegen die außergewöhnliche Popularität.
Die neueste Geschichte
Im Jahre des 100-jährigen Jubiläums – 1968, gestaltete der bisherige Musiker – Vaclav Rozboud den Entwicklungsprozess der Kapelle. Er hat in der Vergangenheit in einer Militärkapelle in C. Budejovice gespielt und stammt aus einer alten Musikantenfamilie. Sein Großvater diente in einer Kapelle der k.u.k.-österreichischen Armee in Italien, der Vater musizierte beim Kaiser und die Söhne Milan und Vaclav sind ebenfalls Musikanten.
"Die Musik ist von Generation zu Generation in unserer Bevölkerung verwurzelt, hier waren ganze Dörfer musikalisch tätig" – erinnerte sich Vaclav Rozboud.
Die Kapelle ist immer mehr zu seinem ursprünglichen Stil zurückgekehrt, es wurde immer mehr beim Spielen gesungen. Es wurden neue Namen entdeckt wie: Frantisek Mikes, Milous Stropek, Ladislav Lipp, Frantisek Herda, Zdenek Kabourek, Stanislav Vojta, Eduard Lehecky, Josef Safar, Frantisek Babicky, Jaroslav Nusko, die Brüder Kucera aus Prachatice, Frantisek Matousek aus Ceske Budejovice u.v.a.
Die Blaskapelle spielte in der traditionellen Besetzung mit 11 Musikern auf den verschiedensten Musikinstrumenten. Wie früher spielt man auf Musikabenden, Wallfahrten, Kirchweihen und Bestattungen. Die Kapelle darf auch nicht fehlen wenn in Ceske Budejovice ein Musikantenball zum Ende der Karnevalszeit stattfindet. Babouci sind jetzt populärer denn je, nicht nur bei den Konzertbesuchern sondern auch bei Radiohörern und Fernsehzuschauern. Die Silvestersendung "Na piseckej Silnici" von 1979 war so beliebt, dass diese mehrmals im TV wiederholt werden musste. Die Kapelle war in verschiedenen Fernsehsendungen präsent wie z.B. in der Serie "Ein Wort mit der Bevölkerung". Bei den Agrarausstellungen in Ceske Budejovice waren Babouci von Anfang ständig dabei.
In den Biergärten wo sie spielten waren lange vor Beginn die Plätze besetzt. Babouci sind auch reiselustig geworden. In einem großen Teil von Tschechien und Mähren sind die grünen Westen der Kapelle mit dem Spinnenemblem und der Musikstil von Babouci bekannt. Die Leute freuen sich über die Auftritte, besonders in Kaliste bei Horni Dubenky im Kreis Jihlava wo 1986 der erste "Fanklub Babouci" gegründet wurde. Er hat sogar einen eigenen Klubstempel. Die südböhmische Blasmusik hat in Kaliste in den 50er-Jahren die Kapelle Mugraueri populär gemacht. Hier waren auch andere Blaskapellen zu Gast aber erst Babouci haben die große Begeisterung ausgelöst. Unter der Führung der Vorsitzenden Anicka Druzkovska und den Sekretären Josef Pulkrab sowie Jaroslav Hajek organisierte der Fanklub zahlreiche Ausflüge zu den Orten wo Babouci gastierten und sorgten für großen Enthusiasmus. Es wird gesagt:
"Pracuji již 24 roků v ČSAD Počátky jako řidič autobusu... Zavítali jsme na Zemi živitelku do Pivovarské zahrady a společně sledovali vystoupení dechovek. Náš obdiv si získala nejstarší jihočeská dechovka Babouci. Jejich způsob hry a šumavské písničky z nich dělají jedinečný a neopakovatelný soubor. Sóla, která hráli na křídlovky kapelník Rožboud se svým synem, to je muzikantská báseň" (J.Šindelář, Počátky).
"Wenn Babouci spielt ist es so als hätte eine geliebte Person die Hand gestreichelt. Die Musik bindet, und erinnert die Leute an die guten Seiten des Lebens und ist treibende Kraft zu guten Taten."
Babouci ist auch im Ausland bekannt. Sie spielten oftmals in der ehemaligen DDR an Freundschaftstagen. Im Jahre 1967 waren sie in Belgien beim internationalen Festival der Blasmusik in Knoke und hatten einen Fernsehauftritt. Auch in Österreich wurden Erfolge gefeiert wie z.B. bei einem Ball wo Babouci nach einem kurzen Schlaf um 8 Uhr Früh zum Weiterspielen geweckt wurden. Bei diesem Auftritt entstand Freundschaft mit einer Blaskapelle aus der Steiermark.
Mit freundlicher Einwilligung von Herrn Frantisek Rehak aus dem Buch "Babouci - die älteste südböhmische Blaskapelle". Editor – Museum der Stadt Tyn nad Vltavou im Jahre 1989.
NĚKTEŘÍ BÝVALÍ MUZIKANTI
| Babický František | II. křídlovka - narodil se v Chyšné u Košetic na Pelhřimovsku. Od svých pěti let chodil k tatínkovi na hosle a od deseti let navštěvoval místní mládežnický orchestr, kde hrál již na trumpetu. Studovat František odešel do Českých Budějovic na SZTŠ - obor mechanizační (shodou okolnosti, stejně jako pozdější kolega u baboucké křídlovky-Honza David),kde odmaturoval v roce 1968. Během studií se zdokonaloval hře na trumpetu v lidové škole umění u známého českobudějovického učitele hudby, pana Jana Bezpalce. V té době byl také zakládajícím členem skupiny AKCENT (r. 1966). Vojenskou základní službu (ZVS) odsloužil v Českých Budějovicích u Posádkové hudby, pod taktovkou legendárního muzikanta a skladatele-Járy Voříška (r.1968-1970). Po vojně nastoupil na křídlovku do drážní kapely ke kapelníkovi J.F.Nýdlovi (hudebník a skladatel). Do kapely BABOUCI nastoupil v roce 1973 a platným křídlovákem a zpěvákem, byl až do roku 1997 - což je plných 24 let. Po odchodu odehrál spoustu svateb s malou kapelou Fr.Liebla z Dubného. V poslední době si prošel i některými zdravotními problémy, ze kterých se zdatně zotavuje a se svou ženou se těší ze třech dětí a pěti vnoučat v panelákovém bytě v Českých Budějovicích na sídlišti Vltava. |      |
| Babouček Václav | baryton | |
| Babouček Václav | bastrumpeta | |
| Babouček Vojtěch | baryton | |
| Bárta Josef | Es trumpeta | |
| Beránek František | II. křídlovka | |
| Borovka Stanislav (ČB) | B klarinet |  |
| Borovka Stanislav (Nová Ves) | bas - bydlel u lesa v Nové Vsi o Brloha |  |
| Brůžek Karel | bicí | |
| Chmelík František | bastrumpeta | |
| Drobílek Jiří | tenor-baryton-umělecký vedoucí-dlouholetý člen Jihočeského divadla, hudebník a skladatel. Bydlel v Českých Budějovicích v ulici Plzeňská. |  |
| Hála Václav | B-klarinet - narozen 24.1.1971 a dnes žije v Jankově |  |
| Herda František | (nar.29.5.1925 – zemřel 21.11.2009) se narodil v Petříkově u Českých Budějovic. Vyučil se zámečníkem a pracoval dlouhá léta v závodě Motor v Českých Budějovicích. Hrál v několika dechových kapelách. Jako mladý kluk byl během války v severní Itálii a působil také ve vojenské kapele. Dále hrál s panem Kubíčkem, s panem Kubatou a v kapele Babouci. Zaskakoval i v jiných kapelách. S kapelou byl také v zahraničí například v roce 1964 v Rakouském městě Linci. Hrál na klarinet a doma měl jeden čas i saxofon. Muziku měl velice rád, ale v důchodovém věku přestal ze zdravotních důvodů hrát. Muziku stále sledoval a scházel se i se svými kamarády muzikanty. Kromě muziky se rád díval na sport (v mládí hrál aktivně i fotbal). Po smrti své manželky Milady často cestoval po vlastech českých. Čest jeho památce. |     |
| Jáchym František | baryton-dlouholetý štimkolega V.Rožbouda (1925)-dlouholetého kapelníka. Hrával s Babouky už před Lippem a po Lippově infarktu se opět k Baboukům vrátil zpět. Bydlel v rodinném domku v Nemanicích (kde patrně stále bydlí jeho syn) a pracoval až do důchodu v tehdejším n.p. Motor České Budějovice jako zásobovač (v Motoru také pracoval Fr.Mikeš). Fanda byl veselé a kamarádské povahy, a nikdy žádnou legraci nezkazil. |  |
| Josef Prener | první kapelník -tehdy pod názvem Jouzíci | |
| Kabourek Zdeněk | Klarinet B - vyučen elektrikářem a dlouhá léta až do důchodu pracoval u Stavebního podniku města České Budějovice, jako mistr divize elektro. Se svou rodinou bydlel v rodinném domku na Pražské ulici proti n.p. Budvar. U Babouků byl dlouhá léta nerozlučným štimkolegou Fr. Herdy. Důchod si užíval většinou na své chatě na Lipně, kde vášnivě rybařil, a okolním chatařům dělal na jejich chatách elektrorevize. Bohužel si této zasloužené důchodcovské pohody příliš neužil. (Ze vzpomínek Františka Babického). |  |
| Kantor František | Es-trumpeta - narodil se ve Vitíně,a vyučil se v Kraslicích opravářem hudebních nástrojů, kde si také dodělal maturitu (stejně, jako dnešní kapelník Petr Shýbal). Pracoval v Č.Budějovicích jako opravář hudebních nástrojů a později jako vedoucí prodejny hudebních nástrojů U Černé Věže (po J.Votavovi-předchozího vedoucího prodejny Československé hudební nástroje Hradec Králové). Původně bydlel v ulici, která vede z náměstí kolem Baťi a později si postavil dům v Suchém Vrbném (tehdy se ještě vše stavělo svépomocně a tak, kromě jiných, mu chodili na stavbu pomáhat např. Franta Babický i Franta Mikeš). V tomto domě později otevřel i vlastní prodejnu hudebních nástrojů a nástroji z Kraslic zásoboval všechny muzikanty od Babouků. Se svou první ženou Ingrid měl syna a dceru (druhá žena se jmenuje Eva). Pohřeb měl Franta na Otýlii a hráli mu Babouci. |  |
| Kapoun Jindřich | Bicí |  |
| Kučera Milan | Es trumpeta |  |
| Kučera Václav | B klarinet - narozen 28.5.1960 |   |
| Lehečka Eduard | Es trumpeta - narozen v r.1924 a bydlel v ulici M.Školské (jeho syn Eda, bydlí v ulici V.Talicha,kterému děkuji za dodání fotografií do našeho babouckého archívu). S Babouky hrál Eda Lehečka v osmedesátých letech. Pracoval dlouhá léta jako školník v základní škole v ulici Rudolfovská, kde měl také přidělený školní byt. S "žesťovým kvartetem" doprovázel nebožtíky na poslední cestě. |     |
| Lipp Ladislav | baryton - působyl u Babouků v mezidobí Františka Jáchyma |  |
| Löfler Jan | B klarinet - narodil se 20.7.1930 na Moravě a dodnes žije se svou ženou v Českých Budějovicích v ulici K.Chocholy. Dlouhá léta byl prvním klarinetistou v Divadle České Budějovice a také hrál s dechovou hudbou BUDVARKA. Jeho koníčkem je rybaření a myslivost. |   |
| Matoušek František | B klarinet |   |
| Mikeš František | I. křídlovka - žije v Českých Budějovicích v ulici Čechova a 29.1.2011 navštívil po dlouhé době BABOUKY na bále na Borku (viz foto). František Mikeš se narodil ve Střížově u Strážkovic a snad celý život pracoval jako seřizovač v n.p. MOTOR v Mladém "skůtrárna". V polovině sedmdesátých let odešel Fr. Mikeš do českobudějovického tanečního orchestru "Koh-i-noor". O rok dříve do stejného orchestru odešel i Miloslav Stropek. |    |
| Moučka Josef | II. křídlovka | |
| Našinec Josef | II. křídlovka | |
| Novák Václav |  | |
| Nusko Jaroslav | I. křídlovka - žije v Českých Budějovicích v ulici J.Opletala. Do kapely Babouci nastoupil po odchodu Miloslava Stropka a následně i Františka Mikeše. Stal se tak křídlováckým kolegou Františka Babického na pět muzikantských let, kterého následně vystřídal první křídlovák Jan David z Popovic u Dolního Bukovska, který je stále aktivním členem nejstarší jihočeské dechovky BABOUCI. | |
| Pach František | Es trumpeta - jak nám vždycky říkal, zažil obě světové války. U muzikantů byl znám, jak vynikající sluchař s citem pro třetí hlasy. V Českých Budějovicích bydlel v Panské ulici. |    |
| Postl Vít | bas | |
| Rožboud Stanislav | heligon-narodil se 9.8.1931 a dodnes žije v Němčicích u Netolic na Prachaticku se svou ženou Albínou -(bratr dlouholetého kapelníka Václava Rožbouda). Původní nástroj byla bastrumpeta a později přešel na heligon (tuba).Dlouhá léta dělal kapelníka pohřební kapele a na Netolicku odehrál spoustu pohřbů. |   |
| Rožboud Václav ml. | baryton-ale také tenor a nebo bastrumpeta/pozoun, (syn dlouholetého kapelníka Válava Rožbouda). Do výčtu hudebních nástrojů, musíme přidat i hramoniku. Hrával po boku svého otce Václava a odešel od Babouků, aby si založil vlastní kapelu ŠUMAVANKU, kde dodnes dělá kapelníka a je rovněž platným hráčem na tenor a zpěvákem. Pro svou kapelu rovněž upravuje lidové písně a se svou ženou, Jiřinou, žije stále v Němčicích u Netolic. |  |
| Rožboud Václav st. | tenor (kapelník)- do čela Babouků, byl postaven v roce 1968, v roce stého výročí nepřetržité existence Babouků, dosavadní hráč tenoru Václav Rožboud z Němčic. Hrál původně u vojenské kapely v Českých Budějovicích. Pocházel ze staré muzikantské rodiny: děda sloužil v kapele rakouské armády v Itálii, otec také hrál ve vojenské muzice císaře pána - a Václavovi oba synové Milan a Václav jsou rovněž muzikanti... |   |
| Růžička Tomáš | bastrumpeta | |
| Šabatka Josef | Es klarinet - býval vojenský muzikant a v šedesátých letech dělal Baboukům kapelníka |  |
| Šafář Josef | Es trumpeta |  |
| Schwinger Miroslav | Tenor - narodil se 3.9.1973 v Jámě u Mičovic (PT), kde také dodnes žije se svou ženou a dětmi. |   |
| Šíma Stanislav | autorizovaný stavitel-(28.4.1938-19.2.2009). Narodil se v Čeřejově u Trhových Svinů, poslední bydliště měl v Českých Budějovicích v Suchém Vrbném. S Babouky hrál od srpna 2000 až do své smrti a velice zručně zastupoval na bastrumpetu, ale také na baryton a na tenor. Vedle projektové činnosti a hry s Babouky ještě stíhal hrát v pohřební muzice v Č. Budějovicích a okolí. Své hudební krůčky začal v lidové škole hrou na housle a později se učil hře na křídlovku, tenor a heligonku u Ády Kubaty. Od roku 1959 až do roku 2000 hrál v Iglovance českých Budějovic, přičemž posledních 28 let byl jejím kapelníkem. Mezi tím si odskočil na vojnu k posádkové hudbě v Bratislavě 1957-1959). Po základní škole nastoupil na vyšší stavební průmyslovku v Táboře a Českých Budějovicích, což zúročil ve firmě KOH-I-NOOR - v projektovém středisku, kde pracoval celých 38 let (1960-1998). Po odchodu do důchodu si založil vlastní projektovou kancelář. V jeho bohaté činnosti ho podporovala rodina s manželkou Aničkou, synem Stanislavem (obchodní příručí v Rakousku) a dcera Jana (učitelka základní školy Suché Vrbné). |    |
| Španinger Jakub | Es klarinet | |
| Stropek Miloslav | (18.4.1924-7.10.2009) Narodil se v Českých Velenicích, na křídlovku se učil od 17 let v Suchém Vrbném u Karla Jakeše (autora polky Máničko moje). Válku strávil jako totálně nasazený v Reichu, dva roky tam hrál u cirkusu. Po válce byl na vojně u Posádkové hudby v Českých Budějovicích. Po vojně hrál v tanečním orchestru Universal a také s vyhlášenými dechovkami (u kapelníků Poláka, Egnera a Panoše). Pracoval v Energovodu jako svářeč.K Baboukům přišel asi v roce 1963 nebo 64 a vytvořil nezapomenutelnou dvojici s Františkem Mikešem. Hrál s ním u Babouků do roku 1970. Pak ještě dlouhá léta oba vyprovázeli nebožtíky na poslední cestě v pohřební kapele Vojtěcha Kubíčka. Nějaký čas hrál Milouš ještě v českobudějovické tanečním orchestru "Koh-i-noor"-kam odešel od Babouků v polovině sedmdesátých letech. Křídlovku pověsil na hřebík v 77 letech, ale muzikantské dění neustále sledoval. Zemřel 7.10.2009. Poslední rozloučení bylo v českobudějovickém krematoriu v úterý 13.10.2009 v 8:30-hráli Babouci. Nejslavnější nahrávky z jeho éry: Blaťák, Teče voda, Když jsem já šel včera večer z hospody, Hali halo, Na břehu Blanice, Šli jsme do háječku, Mydlovarská náves, Už je malá chvilka do dne. A také desítky překrásných orchestrálek! |   |
| Švarc Jan | bicí |  |
| Tesař Jaroslav | II.křídlovka - narodil se 8.3.1930. Je to bývalý vojenský muzikant a dnes žije se svou ženou v Českých Budějovicích na Sídlišti Čtyři Dvory v ulici O.Ostrčila |  |
| Vojta Stanislav | Es trumpeta |  |
| Vrzák Emil | II. křídlovka | |
| Žišťák František | bicí |  |