Admin Babouci

Návštěvnost: 00535458

 
 

Babouci - nejstarší jihočeská dechovka » Historie

 
česky deutch english

Die Geschichte der Blaskapelle "BABOUCI"

Jouzíci na slavnosti Pošumavské jednoty v Mičovicích roku 1900 In Nemcice bei Netolice wirkte in den 60er Jahren des 19.Jahrhunderts ein Lehrer -Jan Votava- der sich mit dem Lehren von Blasmusik beschäftigte. Manche seiner Schüler haben später bei Militär- und Zirkuskapellen musiziert und genossen in der großen weiten Umgebung Achtung. Wie viele andere südböhmischen Auswanderer hat Jan Votava sein geliebtes aber armes Land in Richtung Amerika verlassen in der Hoffnung auf ein besseres Leben. Die zurückgelassene Kapelle übernahm im Jahre 1868 sein bester Schüler Josef Prener. Weil man Josef als "Joucik" gerufen hat, erhielt die Kapelle den Namen "Jouzici".

Die Kapelle hat sogenannte Herrenmusik gespielt und im Gegensatz zur bisherigen Bauernmusik/Dudelsack- und Streichermusik wurde auf neuen Musikinstrumenten wie Klarinette, Trompete, Flügelhorn, Bassflügel.. gespielt. Ein Novum war, dass die Kapelle sowohl vom Notenblatt als auch aus dem Kopf spielte und dabei viel improvisierte. Es haben erfahrene Musiker aus der Umgebung von Netolice gespielt die außergewöhnliche Popularität genossen.

In kurzer Zeit haben zwei ausgezeichnete Musiker die aus dem Militärdienst zurückkamen die Kapelle verstärkt. Das waren die Brüder Matej und Matous Baboucek aus Dubne die man Babouci nannte und dadurch schon damals die Kapelle als "BABOUCI" bekannt war. Da die Brüder wirklich außergewöhnlich spielten, kamen weitere gute Musiker wie Jan Nowotny und Kaspar Cihla aus Nemcice sowie einige aus der Umgebung dazu. Am Anfang waren es 7 und später 11 Musikanten.

Es wurde meistens auf Dorftanzabenden gespielt. Weil hier kein Eintrittsgeld verlangt wurde und die Kapelle ohne Gage/Bezahlung spielte, entstand ein Brauch, wonach man in der Mitte eines Tanzes eine Pause einlegte und diese dauerte solange bis jemand eine Spende auf den Spendierteller legte.

Erst dann ging es wieder weiter. So wie es bei Dorfmusikanten üblich war haben nicht alle Musikanten regelmäßig gespielt was die Entwicklung der Kapelle bremste. Um den guten Namen der Kapelle zu erhalten wurden Musiker geholt die dann regelmäßig spielten. Dadurch wuchs die Qualität der Kapelle und es galt, wer bei Babouci spielt ist ein ehrlicher und ausgezeichneter Musikant. In den darauffolgenden 20 Jahren hat jetz die Blaskapelle Babouci in der gleichen Besetzung gespielt, aber die Musiker wurden immer älter. Dies führte 1894 zum Generationswechsel. Es kamen neue junge Musikanten wie Matej Krejci aus Vcelna, Josef Moucka aus Cakovec und um den Jahrhundertwechsel Frantisek Lajer aus Habri. Die meisten Musikanten waren vom Beruf Maurer und Landwirte. Schon damals trugen Sie die gleiche Kleidung bei Auftritten und später kamen Militärmützen dazu. Um das Jahr 1900 haben der Namensgeber Matej Baboucek und zwei andere Musikanten die Kapelle verlassen. Danach haben die Söhne von Matej Baboucek, Jan und Vojtech sowie Josef Placr, talentierte Musiker aus Cakov, die Kapelle verstärkt. Auch weitere Musikanten wurden im Laufe der Zeit ersetzt. Das Antlitz der Kapelle hat sich geändert aber die Art der Musik, die Stimmung sowie die Musikinstrumente sind geblieben. Die Kapelle Babouci war überall so bekannt, dass jeder Sie erkannte und eine Vorstellung nicht nötig war. Bis zum heutigen Tag ist es so geblieben.

Es war Tradition, dass Babouci die südböhmischen Lieder und Kompositionen nicht nur gespielt sondern auch gesungen haben; es gab keine Solosänger. Zwischen den einzelnen Strophen spielten abwechselnd die unterschiedlichen Musikinstrumente beginnend mit den Klarinetten. Die Leute in den Sälen sangen immer mit. Auch heute wird die alte Tradition behütet und dabei geachtet dass jeder neuer Musikant nicht nur sein Instrument beherrscht sondern auch gut singt.

Da die Musik von Babouci sehr beliebt war, konnte die Kapelle nicht alle Einladungen annehmen, und dort wo sie spielten waren die Plätze restlos besetzt. Sie haben nicht nur gut gespielt und gesungen, sondern auch gute Laune und Unterhaltung mitgebracht.

Kapela Václava Rožbouda staršího z dvacátých letKapela Václava Rožbouda staršího z dvacátých letDie Alten haben sich noch erinnert wie auf dem Tisch, auf der Tanzfläche zwischen den Tanzenden oder auf dem Balkon gespielt wurde. Die Popularität wuchs über die Grenzen Südböhmens hinaus.Kapela Václava Rožbouda staršího z třicátých letIm Jahre 1927 hat die bekannte Schauspielerin Marie Svoboda / die später Schauspielerin im Theater C. Budejovice war / die Kapelle nach Prag eingeladen um auf einer alttschechischen Hochzeit zu spielen. Dort wirkte als Brautführer der berühmte Hochzeitsredner und Sänger Jan Hakl – Slavicek aus Kvitkovice mit.

Kapela Václava Rožbouda staršího z třicátých let Das Jahr 1935 war sehr wichtig für den Entwicklungsprozess der Kapelle. Der Maurer und Musikant aus Leib und Seele Jan Ferebauer aus Dubne, genannt "Smajda" wird neuer Kapellmeister und hat die Kapelle bis 1962 geführt. Er hat verstanden die besten Musikanten an die Kapelle zu binden – Es-Klarinettist Jakub Spaninger aus Dubne, Vit Postl aus Stupne und aus der Familie Baboucek der Sohn vom Jan – Vaclav und nach dem Krieg noch der Sohn Vojtech- ebenfalls Vaclav, so hat sich die Kapelle verjüngt mit weiteren Musikanten der Familie Baboucek. Mit der Zeit entdeckte man weitere Namen wie Jan und Josef Moucka aus Cakov, Stanislav Vojta und Josef Nasinec später Josef Barta und Fratisek Pach, Stanislav Borovka aus Nova Ves bei Brloh sowie Josef Sabatka aus Ceske Budejovice. Während der Okkupation waren Tanzabende verboten, Konzerte hingegen nicht. In dieser Zeit ist die Blaskapelle Babouci durch die Dörfer gezogen, und die Fans folgten aus allen Ecken des Landes zu Fuß oder mit dem Fahrrad.

Die Okkupation fand ihr Ende, die Leute erwachten aus dem bösen Traum und waren von den schlimmen Folgen befreit. Man durfte sich wieder freuen, lachen und tanzen.Babouci v Chotýčanech na pouti v padesátých letechDoba nacistické okupace skončila a lidé se probudili ze zlého snu a z ještě horší skutečnosti. Už se zase smělo žít, radovat se a tančit, a tak Babouci začali zas hrát k potěšení a zábavě těch, kteří ta zlá léta přežili. V roce 1947 už se o nich opět ví široko daleko, jsou zváni k tancovačkám, hraní při zakládání družstev a ke schůzím, na posvícení, k masopustům ... Die Blaskapelle Babouci hat den Überlebenden wieder Freude gespendet. Im Jahre 1947 ist Babouci wieder eine gefragte Kapelle die überall hin zum Spielen eingeladen wird.

Zur heiligen Katharina im Jahre 1947 hat ein 23-jähriger den Vojtech Baboucek ersetzt. Er war ein sehr begabter und vielseitiger Musiker – Vaclav Rozboud aus Nemcice. Er wurde später Kapellmeister. Aber es dirigierte immer noch Ferebauer. Babouci ist Mitglied des Rundfunks C. Budejovice geworden, wurde vom Kulturhaus betreut und hatte eine Übungsstätte in der südböhmischen Papierfabrik gefunden. Jetzt begann die Zeit der vielen Audioaufnahmen für Radio C. Budejovice und Prag.

Krumlovské aleje Es waren vor allem Kompositionen ohne Gesang (orchestral Komp.). Eine ganze Reihe von bekannten Komponisten haben für Babouci komponiert, u.a. J. Novacek, J. Drobilek, J. Beneda und L. Kubes. Der Musikredakteur des Rundfunks Miroslav Vaverka hat die Zusammenarbeit mit Babouci sehr gelobt und die hohe Klasse der Kapelle immer gewürdigt. Die Aufnahmen waren bei den Radiohörern sehr beliebt, weil es sich um alte und bekannte Volkslieder und Kompositionen handelte. Die zahlreiche Post an die Rundfunkanstalten sowie direkt an die Kapelle belegen die außergewöhnliche Popularität.

Die neueste Geschichte

Babouci z šedesátých let Im Jahre des 100-jährigen Jubiläums – 1968, gestaltete der bisherige Musiker – Vaclav Rozboud den Entwicklungsprozess der Kapelle. Er hat in der Vergangenheit in einer Militärkapelle in C. Budejovice gespielt und stammt aus einer alten Musikantenfamilie. Sein Großvater diente in einer Kapelle der k.u.k.-österreichischen Armee in Italien, der Vater musizierte beim Kaiser und die Söhne Milan und Vaclav sind ebenfalls Musikanten.

"Die Musik ist von Generation zu Generation in unserer Bevölkerung verwurzelt, hier waren ganze Dörfer musikalisch tätig" – erinnerte sich Vaclav Rozboud.

Babouci na svatbě v malé partii Die Kapelle ist immer mehr zu seinem ursprünglichen Stil zurückgekehrt, es wurde immer mehr beim Spielen gesungen. Es wurden neue Namen entdeckt wie: Frantisek Mikes, Milous Stropek, Ladislav Lipp, Frantisek Herda, Zdenek Kabourek, Stanislav Vojta, Eduard Lehecky, Josef Safar, Frantisek Babicky, Jaroslav Nusko, die Brüder Kucera aus Prachatice, Frantisek Matousek aus Ceske Budejovice u.v.a.

Sedmdesátá léta Die Blaskapelle spielte in der traditionellen Besetzung mit 11 Musikern auf den verschiedensten Musikinstrumenten. Wie früher spielt man auf Musikabenden, Wallfahrten, Kirchweihen und Bestattungen. Die Kapelle darf auch nicht fehlen wenn in Ceske Budejovice ein Musikantenball zum Ende der Karnevalszeit stattfindet. Babouci sind jetzt populärer denn je, nicht nur bei den Konzertbesuchern sondern auch bei Radiohörern und Fernsehzuschauern. Die Silvestersendung "Na piseckej Silnici" von 1979 war so beliebt, dass diese mehrmals im TV wiederholt werden musste. Die Kapelle war in verschiedenen Fernsehsendungen präsent wie z.B. in der Serie "Ein Wort mit der Bevölkerung". Bei den Agrarausstellungen in Ceske Budejovice waren Babouci von Anfang ständig dabei.

In den Biergärten wo sie spielten waren lange vor Beginn die Plätze besetzt. Babouci sind auch reiselustig geworden. In einem großen Teil von Tschechien und Mähren sind die grünen Westen der Kapelle mit dem Spinnenemblem und der Musikstil von Babouci bekannt. Die Leute freuen sich über die Auftritte, besonders in Kaliste bei Horni Dubenky im Kreis Jihlava wo 1986 der erste "Fanklub Babouci" gegründet wurde. Er hat sogar einen eigenen Klubstempel. Die südböhmische Blasmusik hat in Kaliste in den 50er-Jahren die Kapelle Mugraueri populär gemacht. Hier waren auch andere Blaskapellen zu Gast aber erst Babouci haben die große Begeisterung ausgelöst. Unter der Führung der Vorsitzenden Anicka Druzkovska und den Sekretären Josef Pulkrab sowie Jaroslav Hajek organisierte der Fanklub zahlreiche Ausflüge zu den Orten wo Babouci gastierten und sorgten für großen Enthusiasmus. Es wird gesagt:

"Pracuji již 24 roků v ČSAD Počátky jako řidič autobusu... Zavítali jsme na Zemi živitelku do Pivovarské zahrady a společně sledovali vystoupení dechovek. Náš obdiv si získala nejstarší jihočeská dechovka Babouci. Jejich způsob hry a šumavské písničky z nich dělají jedinečný a neopakovatelný soubor. Sóla, která hráli na křídlovky kapelník Rožboud se svým synem, to je muzikantská báseň" (J.Šindelář, Počátky).

Kaliště 1988 "Wenn Babouci spielt ist es so als hätte eine geliebte Person die Hand gestreichelt. Die Musik bindet, und erinnert die Leute an die guten Seiten des Lebens und ist treibende Kraft zu guten Taten."

Babouci ist auch im Ausland bekannt. Sie spielten oftmals in der ehemaligen DDR an Freundschaftstagen. Im Jahre 1967 waren sie in Belgien beim internationalen Festival der Blasmusik in Knoke und hatten einen Fernsehauftritt. Auch in Österreich wurden Erfolge gefeiert wie z.B. bei einem Ball wo Babouci nach einem kurzen Schlaf um 8 Uhr Früh zum Weiterspielen geweckt wurden. Bei diesem Auftritt entstand Freundschaft mit einer Blaskapelle aus der Steiermark.

Mit freundlicher Einwilligung von Herrn Frantisek Rehak aus dem Buch "Babouci - die älteste südböhmische Blaskapelle". Editor – Museum der Stadt Tyn nad Vltavou im Jahre 1989.

NĚKTEŘÍ BÝVALÍ MUZIKANTI

Babický FrantišekII. křídlovka - narodil se v Chyšné u Košetic na Pelhřimovsku. Od svých pěti let chodil k tatínkovi na hosle a od deseti let navštěvoval místní mládežnický orchestr, kde hrál již na trumpetu. Studovat František odešel do Českých Budějovic na SZTŠ - obor mechanizační (shodou okolnosti, stejně jako pozdější kolega u baboucké křídlovky-Honza David),kde odmaturoval v roce 1968. Během studií se zdokonaloval hře na trumpetu v lidové škole umění u známého českobudějovického učitele hudby, pana Jana Bezpalce. V té době byl také zakládajícím členem skupiny AKCENT (r. 1966). Vojenskou základní službu (ZVS) odsloužil v Českých Budějovicích u Posádkové hudby, pod taktovkou legendárního muzikanta a skladatele-Járy Voříška (r.1968-1970). Po vojně nastoupil na křídlovku do drážní kapely ke kapelníkovi J.F.Nýdlovi (hudebník a skladatel). Do kapely BABOUCI nastoupil v roce 1973 a platným křídlovákem a zpěvákem, byl až do roku 1997 - což je plných 24 let. Po odchodu odehrál spoustu svateb s malou kapelou Fr.Liebla z Dubného. V poslední době si prošel i některými zdravotními problémy, ze kterých se zdatně zotavuje a se svou ženou se těší ze třech dětí a pěti vnoučat v panelákovém bytě v Českých Budějovicích na sídlišti Vltava.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Babický FrantišekBabický FrantišekBabický FrantišekBabický František
Babouček Václavbaryton
Babouček Václavbastrumpeta
Babouček Vojtěchbaryton
Bárta JosefEs trumpeta
Beránek FrantišekII. křídlovka
Borovka Stanislav (ČB)B klarinetBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Borovka Stanislav (Nová Ves)bas - bydlel u lesa v Nové Vsi o BrlohaBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Brůžek Karelbicí
Chmelík Františekbastrumpeta
Drobílek Jiřítenor-baryton-umělecký vedoucí-dlouholetý člen Jihočeského divadla, hudebník a skladatel. Bydlel v Českých Budějovicích v ulici Plzeňská.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Hála VáclavB-klarinet - narozen 24.1.1971 a dnes žije v JankověBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Herda František(nar.29.5.1925 – zemřel 21.11.2009) se narodil v Petříkově u Českých Budějovic. Vyučil se zámečníkem a pracoval dlouhá léta v závodě Motor v Českých Budějovicích. Hrál v několika dechových kapelách. Jako mladý kluk byl během války v severní Itálii a působil také ve vojenské kapele. Dále hrál s panem Kubíčkem, s panem Kubatou a v kapele Babouci. Zaskakoval i v jiných kapelách. S kapelou byl také v zahraničí například v roce 1964 v Rakouském městě Linci. Hrál na klarinet a doma měl jeden čas i saxofon. Muziku měl velice rád, ale v důchodovém věku přestal ze zdravotních důvodů hrát. Muziku stále sledoval a scházel se i se svými kamarády muzikanty. Kromě muziky se rád díval na sport (v mládí hrál aktivně i fotbal). Po smrti své manželky Milady často cestoval po vlastech českých. Čest jeho památce.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Herda FrantišekHerda FrantišekHerda František
Jáchym Františekbaryton-dlouholetý štimkolega V.Rožbouda (1925)-dlouholetého kapelníka. Hrával s Babouky už před Lippem a po Lippově infarktu se opět k Baboukům vrátil zpět. Bydlel v rodinném domku v Kněžských Dvorech (kde stále bydlí jeho syn František) a pracoval až do důchodu v tehdejším n.p. Motor České Budějovice jako zásobovač (v Motoru také pracoval Fr.Mikeš). Fanda byl veselé a kamarádské povahy, a nikdy žádnou legraci nezkazil. Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Josef Prenerprvní kapelník -tehdy pod názvem Jouzíci
Kabourek ZdeněkKlarinet B - vyučen elektrikářem a dlouhá léta až do důchodu pracoval u Stavebního podniku města České Budějovice, jako mistr divize elektro. Se svou rodinou bydlel v rodinném domku na Pražské ulici proti n.p. Budvar. U Babouků byl dlouhá léta nerozlučným štimkolegou Fr. Herdy. Důchod si užíval většinou na své chatě na Lipně, kde vášnivě rybařil, a okolním chatařům dělal na jejich chatách elektrorevize. Bohužel si této zasloužené důchodcovské pohody příliš neužil. (Ze vzpomínek Františka Babického).Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Kantor FrantišekEs-trumpeta - narodil se ve Vitíně,a vyučil se v Kraslicích opravářem hudebních nástrojů, kde si také dodělal maturitu (stejně, jako dnešní kapelník Petr Shýbal). Pracoval v Č.Budějovicích jako opravář hudebních nástrojů a později jako vedoucí prodejny hudebních nástrojů U Černé Věže (po J.Votavovi-předchozího vedoucího prodejny Československé hudební nástroje Hradec Králové). Původně bydlel v ulici, která vede z náměstí kolem Baťi a později si postavil dům v Suchém Vrbném (tehdy se ještě vše stavělo svépomocně a tak, kromě jiných, mu chodili na stavbu pomáhat např. Franta Babický i Franta Mikeš). V tomto domě později otevřel i vlastní prodejnu hudebních nástrojů a nástroji z Kraslic zásoboval všechny muzikanty od Babouků. Se svou první ženou Ingrid měl syna a dceru (druhá žena se jmenuje Eva). Pohřeb měl Franta na Otýlii a hráli mu Babouci.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Kapoun JindřichBicíBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Kučera MilanEs trumpeta - narozen v Prachaticích 1.10.1966. S Babouky začínal hrát v roce 1984. Když začal dojíždět za prací do Německa, tak musel své hraní ukončit. Dnes již nehraje a žije v Prachaticích.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Kučera Václav B klarinet - narozen v Prachaticích 28.5.1960 a zemřel náhle ve svých 52 letech, 20.10.2012, také v Prachaticích. U Babouků začal hrát v roce 1982-3 a stejně jako jeho bratr přestal při dojíždění za prací v roce 1993. Začínal nejdříve na B klarinet s Es klarineťákem Fouskem, pak také zažil Frantu Matouška s kterým hrál na Es-klarinet a jako posledního kolegu u Babouků zažil dnešního kapelníka Petra Shýbala (Es-klarinet).Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Kučera Václav
Lehečka EduardEs trumpeta - narozen v r.1924 a bydlel v ulici M.Školské (jeho syn Eda, bydlí v ulici V.Talicha,kterému děkuji za dodání fotografií do našeho babouckého archívu). S Babouky hrál Eda Lehečka v osmedesátých letech. Pracoval dlouhá léta jako školník v základní škole v ulici Rudolfovská, kde měl také přidělený školní byt. S "žesťovým kvartetem" doprovázel nebožtíky na poslední cestě.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Lehečka EduardLehečka EduardLehečka Eduard
Lipp Ladislav baryton - působyl u Babouků v mezidobí Františka JáchymaBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Löfler Jan B klarinet - narodil se 20.7.1930 na Moravě a dodnes žije se svou ženou v Českých Budějovicích v ulici K.Chocholy. Dlouhá léta byl prvním klarinetistou v Divadle České Budějovice a také hrál s dechovou hudbou BUDVARKA. Jeho koníčkem je rybaření a myslivost.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Löfler Jan
Matoušek František B klarinet - narodil se 8.2.1945 a zemřel po těžké nemoci 14.2.2002. narodil se jako prvorozený syn manželům Matouškovým ve Chvalešovicích na rodinném gruntu a hostinci č.p.5. Měl další bratry, kteří se také věnovali a věnují hudbě - Antonína, Jana, Stanislava a Václava. První hudební začátky získával ve Vodňanech u učitele Václava Veselého a dále na hudební škole v Chrudimi a pana Prášila, kde absolvoval SOU mechanizační. Na vojnu odešel v roce 1964 k posádkové hudbě letectva v Hradci Králové. Po návratu z vojny si založil rodinnou kapelu "Junior", která byla ve své době velmi oblíbená v celém kraji. Tehdy hráli ve složení 2 saxofony, 2 trumpety, pozoun, bicí a harmonika. V roce 1968 odešel za svým bratrem Antonínem (trumpeta a dnes ještě i harmonika) k dechovce Budvarka, kde hrál s Fr.Čermínem, St.Borovkou, K.Vlkem a dalšími. Dále František hrával také ve Skalačce a nebo ve Vltavěnce K.Ferebauera. Později, kdy vyhrál konkurz na vedoucího firmy v Německu, musel hudby zanechat a věnoval se jí pouze na rodinných oslavách. František byl výborný muzikant a mezi přáteli byl velmi oblíbený.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Matoušek František
Mikeš FrantišekI. křídlovka - nar.r.1930-zemřel v pátek 3.6.2016. S kapelou hrál v 60. a 70. letech za kapelníků Šabatky a Rožbouda, v ČRo ČB natočil mnoho nezapomenutelných snímků (V údolí malá chaloupka, Jihočeská náves, Když jsem já šel včera večer z hospody a také mnoho orchestrálních skladeb). Účastnil se např. i slavného zájezdu do Belgie žil v Českých Budějovicích v ulici Čechova a naposledy navštívil Babouky 29.1.2011 na bále na Borku (viz foto). František Mikeš se narodil ve Střížově u Strážkovic a snad celý život pracoval jako seřizovač v n.p. MOTOR v Mladém "skůtrárna". V polovině sedmdesátých let odešel Fr. Mikeš do českobudějovického tanečního orchestru "Koh-i-noor". O rok dříve do stejného orchestru odešel i Miloslav Stropek.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Mikeš FrantišekMikeš FrantišekMikeš František
Moučka JosefII. křídlovka
Našinec Josef II. křídlovka
Návara JanNávara Jan (6.8.1937) Přestože se narodil v Praze, tak mládí prožil v Křeči u Tábora. Jeho otec učil na vsi hře na housle, ale bohužel zemřel velmi brzo, takže svého syna Honzíka nestihl hře vyučit. Honza však nelenil a chodil do houslí již od svých šesti let a celkem přehrál dvanáct sešitů Malátovy školy. Od dvanácti let se sám učil na křídlovku, ale když nastoupil na průmyslovku v Hranicích na Moravě a založili zde malou sedmičlennou dechovku, tak v partě nechyběla křídlovka, ale tuba. Honzovi nezbývalo nic jiného, než se na ni přeškolit. Tento okamžik se mu stal muzikantsky osudným a tubu již do dnešního dne neopustil. S malou kapelou z dřevařské průmyslovky se dostal až na ústřední kolo lidové tvořivosti, kde vzniklo velké přátelství s králem moravské polky Antonínem Žváčkem, který Honzu Návaru navštívil i v Českých Budějovicích, kde se svojí ženou Boženou společně žije již 40 let. O tom, že byl Honza zdatným tubistou, svědčí jistě i to, že od roku 1967 hrál dvě sezóny v Jihočeském divadle, kde byl ovlivněn klasickou hudbou, a tak dal synovi jméno Dalibor (podle opery B. Smetany) a dceři Šárka (podle symfonické básně z cyklu Má vlast od B. Smetany). Při vyjmenovávání nástrojů nesmím také zapomenout na Honzovo bravurní ovládání harmoniky. Kdo byl přítomen oslav jeho sedmdesátin před pěti roky, mohl si tuto hru vychutnat při doprovodu duetu, který nám zazpíval se svojí manželkou. Věnovat Honzovi náš nosič je, myslím, velice příhodné, protože za svůj hudební život, kdy 32 let byl neodmyslitelnou součástí jihočeské BUDVARKY, natočil cca 500 lidových písní v Českém rozhlase a na hudební nosiče. Natáčel také pro Českou televizi, kde potkal mnoho osobností. Dodnes vzpomíná na společná setkání například s Jaroslavem Šterclem, Vladimírem Menšíkem nebo s Felixem Holzmannem. Dodnes dokáže přeříkat vtipné scénky těchto velikánů našeho českého humoru. Při těchto natáčeních vznikla další vášeň, kdy stačil nasbírat tři velké sešity fotek i s podpisy. Svoji sběratelskou vášeň projevil také jako filatelista anebo při sbírání pivních tácků. S jihočeskou Budvarkou navštívil téměř všechny státy Evropy, s hudbou se nejdále dostal do Ameriky. S Babouky byl letos ve švýcarské Asconě a v roce 2003 jsme společně absolvovali zájezd do Belgie a do Rakouska. Během 12 let u Babouků natočil Honza Návara na dvanácti nosičích přibližně 150 písniček, několik DVD a pořadů pro Českou televizi. V posledním roce také s Babouky točil pořady pro televizi Šlágr. Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Návara JanNávara JanNávara Jan
Novák VáclavBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Nusko JaroslavI. křídlovka - žije v Českých Budějovicích v ulici J.Opletala. Do kapely Babouci nastoupil po odchodu Miloslava Stropka a následně i Františka Mikeše. Stal se tak křídlováckým kolegou Františka Babického na pět muzikantských let, kterého následně vystřídal první křídlovák Jan David z Popovic u Dolního Bukovska, který je stále aktivním členem nejstarší jihočeské dechovky BABOUCI.
Pach František Es trumpeta - jak nám vždycky říkal, zažil obě světové války. U muzikantů byl znám, jak vynikající sluchař s citem pro třetí hlasy. V Českých Budějovicích bydlel v Panské ulici.S Babouky začal hrát, ale potom přešel k Budvarce, kde hrál několik let s Ádou Školkou. Po Budvarce se ovšem opět vrátil k Baboukům, kde hrál až do konce svého hudebního a bohužel krátce na to, i do konce svého pozemského života.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Pach František Pach František
Postl Vít bas
Rožboud Stanislavheligon-(9.srpen 1931-26.10.2014). Celý život strávil v Němčicích, odkud vyjížděl za prací a na muziky se svým heligonem. Vyučil se zedníkem a ve zralém věku pracoval jako cestář na Netolicku. Od mládí vyhrával s Jardou Hrubešů z Netolic, pak k sobě přizvali ještě několik muzikantů (např. Jardu Tesaře a Václava Nováka) a založili mladé Babouky. Z tohoto seskupení pak vznikla Netolička (původní Netolička), kterou již řídil právě Sláva Rožboud. Po odchodu z kapely začal hrát u svého bratra Václava u Babouků, ale neboť ti tehdy bas měli, tak hrál na bastrumpetu. K heligonu se vrátil po příchodu Milana Rožboudů (1976) a střídali se na postu tubisty se Stanislavem Borovkou. Stanislav (Sláva) vydržel u Babouků až do konce svého aktivního muzicírování. Celou dobu však vedl ještě pohřební partu, s kterou ještě několik let vyhrával.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Rožboud StanislavRožboud Stanislav
Rožboud Václav ml.baryton-ale také tenor a nebo bastrumpeta/pozoun, (syn dlouholetého kapelníka Válava Rožbouda). Do výčtu hudebních nástrojů, musíme přidat i hramoniku. Hrával po boku svého otce Václava a odešel od Babouků, aby si založil vlastní kapelu ŠUMAVANKU, kde dodnes dělá kapelníka a je rovněž platným hráčem na tenor a zpěvákem. Pro svou kapelu rovněž upravuje lidové písně a se svou ženou, Jiřinou, žije stále v Němčicích u Netolic.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Rožboud Václav st.tenor (kapelník, nar.8.7.1925, †25.9.1998)- do čela Babouků, byl postaven v roce 1968, v roce stého výročí nepřetržité existence Babouků, dosavadní hráč tenoru Václav Rožboud z Němčic. Hrál původně u vojenské kapely v Českých Budějovicích. Pocházel ze staré muzikantské rodiny: děda sloužil v kapele rakouské armády v Itálii, otec také hrál ve vojenské muzice císaře pána - a Václavovi oba synové Milan a Václav jsou rovněž muzikanti... Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Rožboud Václav st.
Růžička Tomáš bastrumpeta
Šabatka Josef Es klarinet - býval vojenský muzikant a v šedesátých letech dělal Baboukům kapelníka Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Šafář Josef Es trumpetaBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Schwinger MiroslavTenor - narodil se 3.9.1973 v Jámě u Mičovic (PT), kde také dodnes žije se svou ženou a dětmi.Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Schwinger Miroslav
Šíma Stanislavautorizovaný stavitel-(*28.4.1938-†19.2.2009). Narodil se v Čeřejově u Trhových Svinů, poslední bydliště měl v Českých Budějovicích v Suchém Vrbném. S Babouky hrál od srpna 2000 až do své smrti a velice zručně zastupoval na bastrumpetu, ale také na baryton a na tenor. Vedle projektové činnosti a hry s Babouky ještě stíhal hrát v pohřební muzice v Č. Budějovicích a okolí. Své hudební krůčky začal v lidové škole hrou na housle a později se učil hře na křídlovku, tenor a heligonku u Ády Kubaty. Od roku 1959 až do roku 2000 hrál v Iglovance českých Budějovic, přičemž posledních 28 let byl jejím kapelníkem. Mezi tím si odskočil na vojnu k posádkové hudbě v Bratislavě 1957-1959). Po základní škole nastoupil na vyšší stavební průmyslovku v Táboře a Českých Budějovicích, což zúročil ve firmě KOH-I-NOOR - v projektovém středisku, kde pracoval celých 38 let (1960-1998). Po odchodu do důchodu si založil vlastní projektovou kancelář. V jeho bohaté činnosti ho podporovala rodina s manželkou Aničkou, synem Stanislavem (obchodní příručí v Rakousku) a dcera Jana (učitelka základní školy Suché Vrbné).Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Šíma StanislavŠíma StanislavŠíma Stanislav
Španinger JakubEs klarinet
Stropek Miloslav(18.4.1924-7.10.2009) Narodil se v Českých Velenicích, na křídlovku se učil od 17 let v Suchém Vrbném u Karla Jakeše (autora polky Máničko moje). Válku strávil jako totálně nasazený v Reichu, dva roky tam hrál u cirkusu. Po válce byl na vojně u Posádkové hudby v Českých Budějovicích. Po vojně hrál v tanečním orchestru Universal a také s vyhlášenými dechovkami (u kapelníků Poláka, Egnera a Panoše). Pracoval v Energovodu jako svářeč.K Baboukům přišel asi v roce 1963 nebo 64 a vytvořil nezapomenutelnou dvojici s Františkem Mikešem. Hrál s ním u Babouků do roku 1970. Pak ještě dlouhá léta oba vyprovázeli nebožtíky na poslední cestě v pohřební kapele Vojtěcha Kubíčka. Nějaký čas hrál Milouš ještě v českobudějovické tanečním orchestru "Koh-i-noor"-kam odešel od Babouků v polovině sedmdesátých letech. Křídlovku pověsil na hřebík v 77 letech, ale muzikantské dění neustále sledoval. Zemřel 7.10.2009. Poslední rozloučení bylo v českobudějovickém krematoriu v úterý 13.10.2009 v 8:30-hráli Babouci. Nejslavnější nahrávky z jeho éry: Blaťák, Teče voda, Když jsem já šel včera večer z hospody, Hali halo, Na břehu Blanice, Šli jsme do háječku, Mydlovarská náves, Už je malá chvilka do dne. A také desítky překrásných orchestrálek!Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Stropek Miloslav
Švarc Jan bicíBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Tesař JaroslavII.křídlovka - (*8.3.1930-†11.11.2013) Když se v roce 1911 prvně slavilo MDŽ v Rakousku-Uhersku, tak Vojta a Růžena Tesařových z Libějovic ještě zdaleka neuvažovali o svém synovi Jaroslavovi, neboť se jim narodil až 8.3.1930. Tento Jaroslav byl pak dlouholetým křídlovákem u Babouků. Obecnou školu navštěvoval v Libějovicích, ale měšťanku a učení na kolaře si odbyl ve Vodňanech, kde také začínal pracovat u fy. Buchtele-secí stroje. Dále také pracoval ve Zbrojovce ve Strakonicích, v zemědělských závodech, ale vzpomíná také na 10 let u vojenské hudby Bruntál, která ho nejvíce připravila na hudební život. Do starobního důchodu odešel v 66 letech z fy. Železniční stavitelství, kde mimochodem slavit kulatou šedesátku a já, jako mladý Babouk jsem mu tehdy zahrál na alt saxofon. Na vojnu rukoval v roce 1951 do Volar k pohraničníkům, kteří si ho tam nechali o půl roku déle a 1.1.1958, po úspěšném konkurzu, nastoupil jako voják z povolání k vojenské muzice do Bruntálu, kde vyhrával téměř 10 let. Nutno ovšem podotknout, že se učil nejdříve hrát, jako správný muzikus na housle v Libějovickém klášteře a posléze zde přešel i na trumpetu. Jako zdatný křídlovák začal vyhrávat po vojně u mladých Babouků St.Rožbouda, potom také ve Lhenicích v Bártově kapele, a když se vrátil z Moravy zavítal na 15 let k Ádovi Kubatů - později se kapela přejmenovala na IGLOVANKU. Přechodné období čtyř let si odehrál s Jirkou Drobílkem v malé kapele Koh-i-noor a pak svou hudební kariéru po 24 letech ukončil u Babouků. Přesto, že mu bylo tehdy už 74 let, svou 2.křídlovku podsouval stále perfektně. Dodnes žije se svou manželkou Marií ve Čtyrech Dvorech v Č.Budějovicích. Babouci - nejstarší jihočeská dechovka  - Tesař Jaroslav
Vojta Stanislav Es trumpetaBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -
Vrzák Emil II. křídlovka
Žišťák FrantišekbicíBabouci - nejstarší jihočeská dechovka  -